Tento text se zabývá dějinami lidského myšlení a kriticky hodnotí tradiční rozdělení jeho vývojových epoch. Autor poukazuje na to, že dosavadní historiografie myšlení postrádá hlubší kritickou reflexi. Tradičně se rozlišuje mezi obdobím mýtickým (narativním a předpojmovým), obdobím pojmovým (zpředmětňujícím a metafyzickým) a neurčitě definovanou současností. Klíčovým přínosem textu je postřeh, že nástup nové epochy neznamená úplné opuštění metod a struktur té předchozí. Pojmové myšlení se nadále nuceně opírá o narativní prvky, zatímco rodící se myšlení, které klade důraz na nepředmětnost, neusiluje o totální eliminaci předmětného světa. Cílem není popření existence předmětů, nýbrž kritika nekritického zpředmětňování skutečností, které svou povahou zpředmětňovat nelze, nebo dokonce popírání nepředmětnosti jako takové. Text tak volá po jemnějším rozlišování mezi předmětnými a nepředmětnými aspekty reality v rámci moderního filosofického diskurzu, čímž otevírá prostor pro integraci dřívějších myšlenkových struktur do nových rámců porozumění světu a jeho fenoménům.
Myšlení – epochy
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 4. 2019
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2019
Myšlení – epochy
Dějiny lidského myšlení nebyly až dosud dost kriticky promyšleně vypsány. Obvykle se mluví o období mytickém (narativním, předpojmovém), pojmovém (zpředmětňujícím, metafyzickém), a „současném“, které je ovšem interpretováno ještě rozličnějšími způsoby než ono dvojí předchozí. Přitom je charakteristické, že pojmovost nemusí nutně znamenat zamítnutí narativity (naopak je nadále nuceno aspoň částečně si narativitou vypomáhat); a právě tak nové, snad nepředmětnost více respektující myšlení nemusí nutně znamenat naprosté zavržení všech typů předmětů a předmětností. Důraz na nepředmětnost nevede k popírání předmětnosti, ale k odmítání zpředmětňování všeho, i toho, co zpředmětnit nelze, eventuelně k popírání nepředmětnosti vůbec.
(Písek, 190407-2.)