Předložený text se kriticky zamýšlí nad konceptem reaktibility ve vztahu k niternosti a zkoumá meze vnějších vlivů na vývojové procesy. Autor si klade otázku, zda je možné, aby různé děje probíhaly v pouhém souzvuku či synkrezi, nebo zda existuje hlubší vnitřní mechanismus, který přesahuje prostou reakci na podněty z okolí. Ústředním bodem argumentace je fenomén evoluce a evoluční geneze. Autor dospívá k závěru, že samotná podstata evolučního vývoje se vymyká mechanistickému chápání světa založenému pouze na vnější kauzalitě. Evoluce není jen pasivním přizpůsobením se vnějšímu prostředí, nýbrž představuje aktivní tvůrčí proces, který vychází z vnitřní dynamiky bytí. Tento filosofický náhled zdůrazňuje nezastupitelnou roli niternosti, která umožňuje entitám přesáhnout rámec pouhé reaktivity a stát se aktivními činiteli vlastního vývoje v čase a prostoru. Text tak otevírá prostor pro další diskusi o vztahu mezi vnitřním a vnějším v rámci ontologie a filosofie přírody, přičemž zpochybňuje redukcionistické přístupy k živé skutečnosti a jejímu vývoji v dějinách světa.