Tato filosofická reflexe se zabývá vztahem mezi pojmy „bytí“ a „jestota“. Autor vychází z kritické recepce myšlenky Alaina Badioua, podle níž je bytí chápáno jako mnohost bez jednoty. Tento příměr však autor přenáší na oblast „jestot“, které definuje jako mnohost postrádající sjednocující prvek. Samotné Bytí je pak v protikladu k tomu vnímáno jako jednotící princip, který nad těmito jestotami dominuje a dává jim řád. Zásadním ontologickým tvrzením textu je pak odmítnutí „jestot“ jakožto reálných jsoucen nebo jejich konstitutivních prvků. Jsou interpretovány výhradně jako abstrakce, které nemají status samostatné existence. Práce tak nabízí stručný, ale pronikavý pohled na hierarchii mezi jednotou a mnohostí v metafyzickém myšlení. Autorův přístup redefinuje základní kategorie existence a zdůrazňuje primát jednoty Bytí nad roztříštěností abstraktních kategorií, čímž otevírá prostor pro další diskusi. Tato studie tak představuje příspěvek k pochopení toho, jakým způsobem jsou definovány hranice mezi reálným bytím a pouhými pojmovými konstrukcemi.