Tato práce se věnuje systematickému zkoumání filosofie dějin a rozebírá základní ontologické a gnoseologické aspekty historického procesu. V první části se text zaměřuje na definici dějin, přičemž důsledně rozlišuje mezi dějinami jakožto fenoménem a dějinami jako reálným procesem dění. Následně se autor zabývá otázkou smyslu a obsahu dějin, tedy tím, co tvoří vnitřní náplň historického času a zda lze v událostech nalézt zákonitý či teleologický směr. Důležitým bodem reflexe je vymezení metodologického rozdílu mezi obecnou teorií dějin a hloubkovou filosofií dějin. Závěr dokumentu je věnován specifickému postavení filosofie v dějinném vývoji a proměnám, kterými prošla samotná filosofie dějin v průběhu věků. Cílem textu je objasnit, jakým způsobem lidské myšlení uchopuje historickou skutečnost a jaké jsou limity i možnosti interpretace minulosti v širším kontextu hledání pravdy o lidském bytí v čase.