Tato úvaha kriticky analyzuje moderní hermeneutický předpoklad, podle něhož neexistuje nic mimo text. Autor tento postoj označuje za mýtus a přirovnává jej k absurdnímu tvrzení, že neexistuje nic mimo vědomí. Podobně jako vědomí je vždy intencionální, i text svým významem směřuje k realitě, která jej přesahuje. Bez tohoto vztahu k vnějšímu světu by text ztratil svou podstatu. Text dále zkoumá fenomén čtení skutečnosti a uměleckých děl jako textu, což ilustruje na příkladech z historie i současného jazykového úzu. Důležitým aspektem je časovost a dějovost; obraz či text vyžadují aktivní proces interpretace. Samotný text se stává skutečným textem až v okamžiku, kdy je čten a kdy mu je porozuměno. Autor tak zdůrazňuje procesuální a vztahový charakter textuality, která nemůže být statickým objektem, ale vyžaduje interakci s recipientem a odkazování k mimotextové skutečnosti.
Text a jeho význam
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 1. 2016
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2016
Text a jeho význam
Jedním z moderních hermeneutických předsudků a spíše mýtů, je tvrzení, že „il n´y a pas de hors de texte“ (někdy dokonce „il n´y a rien hors de texte“). Je to jakési – snad ještě absurdnější – zopakování teze, že není nic kromě vědomí. Tak jako vědomí je vždycky vědomím něčeho, co není součástí vědomí, tak i text je vždy něčím, čeho významy (smysl) míří k něčemu, co není součástí textu. Text, mimo nějž by nic dalšího nebylo, nutně přestává být opravdovým textem. – Zvláštní na celé věci je to, že samy skutečnosti (tj. jsoucna i skupiny či společenství jsoucen) mohou být „čteny“ (chápány, interpretovány) jako „text“. To se v jistých směrech dělo asi už odedávna, srovnej biblické „nebesa vypravují …“. Dost tomuto způsobu „vidění“ napomáhá v poslední době už téměř formulační pazvyk, jako že „něco je vždy o něčem“, „o tom, že …“. Také v malířství (či v disciplíně o něm) se často mluví o tom, že obraz je nutno „přečíst“, že nestačí se na něj pouze dívat, „pohlédnout“, tj. že je ve skutečnosti nezbytné objevit jeho dějovost, jeho časovou stránku (která ovšem na obraze „není“, ani nemůže „být“). Stejně tak text vlastně není a nemůže „být“ celý najednou, neboť pak přestává být textem (i když se s ním jako s textem ovšem může zacházet, tedy „jednat“, „pojednávat“). Text je textem, teprve když je přečten, resp. teprve čtením (a porozuměním) se (opravdovým) textem stává.
(Písek, 160115-1.)