Tento text se zabývá analýzou filosofického pojmu „arché“ (počátek či určující princip) v rámci myšlení nejstarších řeckých filosofů. Autor zdůrazňuje, že arché nepředstavuje pouze časový počátek, ale především trvalý základ, který všemu vznikajícímu vládne. Studie sleduje přechod od monistických koncepcí Thaléta, Anaximandra a Anaximena, kteří spatřovali původ v jediném živém principu, k pozdějším pluralistickým systémům. Zmíněn je Hérakleitos i Empedoklés, jenž definoval čtyři základní prvky ovládané dynamickými silami Lásky a Sváru. Výklad vrcholí u atomistů Leukippa a Démokrita, kteří zavedli nekonečné množství atomů a pojem prázdna jako reálného jsoucna. Celkově text poskytuje ucelený přehled o tom, jak raná řecká filosofie řešila napětí mezi jednotou a mnohostí prizmatem hledání prvotního základu světa a jak se tyto úvahy promítaly do chápání podstaty bytí.
ARCHÉ (v Řecku a dnes)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 4. 2016
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2016
ARCHÉ (v Řecku a dnes)
Většina nejstarších řeckých filosofů si kladla otázky po „arché“, eventuelně po „archai“, tj. po tom, zda na počátku všeho bylo (resp. jest) nějaké „jedno“, anebo zda na počátku byla (resp. jest nějaká „mnohost“ (arché totiž není jen něčím minulým, ale je také tím, co zakládá i všechno další, vzniknuvší a dále vznikající, a čemu nadále „vládne“). Thalés, Amaximandros a Anaximenés byli přesvědčeni, že arché je jen jedna (a že je živá; tak tomu bylio ostatně i u Hérakleita). Empedoklés však rozlišoval už čtyři „prvky“ (stoicheia), jimž však zcela chyběla oživenost, takže se dostávají do pohybu jen působením dvou proti sobě působících sil, totiž Lásky a Sváru – takže „počátků“ je vlastně šest. Některým dalším filosofům i to bylo ještě málo, a tak předpokládali počátků více, ba mnoho, případně nespočetně. Leukippos a Démokritos počítali s neomezeným množstvím atomů, ale mezi „jsoucna“ zařadili také „prázdno“ (jako to, co „jest“ mezi atomy).
(Písek, 160416-1.)