Tento text zkoumá ontologický rozdíl mezi pouhými hromadami a celky v lidské zkušenosti. Autor se zamýšlí nad povahou světa a klade si otázku, zda je svět pouhým souhrnem dostupných předmětů, nebo zda tvoří integrovaný celek. Klíčovým argumentem je, že každý celek disponuje vnitřní dimenzí, kterou nelze uchopit vnějším pozorováním ani objektivizací. Tato niternost a integrita jsou pro celek konstitutivní. I v případě, že svět sám o sobě netvoří jednotný celek v pravém slova smyslu, stále obsahuje nepředmětné stránky, které přesahují rámec pouhé věcnosti. Text zdůrazňuje, že k porozumění celku je nutná reflexe a spekulativní přístup, neboť jeho podstata se vzpírá přímému předmětnému uchopení. Tato filosofická meditace tak otevírá prostor pro hlubší vnímání souvislostí mezi niterností bytí a strukturou reality, která nás obklopuje, a upozorňuje na limity čistě objektivistického poznání, které opomíjí neuchopitelné jádro integrity jednotlivých entit i univerza jako takového.
Celek a celky
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 5. 2016
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2016
Celek a celky
To, že se ve svých zkušenostech setkáváme nikoli pouze s hromadami, ale také s celky (které mají oproti hromadám něco navíc, co však nemůžeme samostatně učinit předmětem svého zkoumání), nám musí dříve nebo později otvírat porozumění pro otázku, co je vlastně „svět“: je to obrovská hromada – anebo to je navíc také celek? Náleží do „světa“ jen to, co nám je nějak dostupné – anebo ke světu bytostně náleží také – a dokonce zejména – to, co nám předmětně dostupné není? K čemu se můžeme nějak přiblížit jen nepřímo, oklikou, jen v reflexi a „spekulativně“? Ať už je tomu v případě „světa jako celku“ jakkoliv, rozhodně to platí o jednotlivých celcích: žádný vnitrosvětný celek nemůžeme myšlenkově uchopit jen zvenčí, z pozice pozorovatele, neboť k celku náleží zejména to, že je sám k sobě a do sebe soustředěn, že může a musí dbát na svou jednotu a tedy celkovost, integritu. Jinak řečeno: že má své „nitro“, svou niternou, ne-předmětnou (a nezpředmětnitelnou, tj. předmětně neuchopitelnou) stránku. V zásadě svět nemusí být sám celkem, neboť i tak má svou nepředmětnou stránku (či přesněji: své nepředmětné stránky), byt do pravé integrity nesjednocenou.
(Písek, 160513-1.)