Tato reflexe se zabývá Patočkovým pojetím vztahu mezi bytím a jsoucnem, konkrétně jeho fragmentem o osudu bytí. Autor poukazuje na neujasněnost v terminologii, zejména v rozlišení mezi jsoucnem a předmětností. Patočka staví do protikladu „zdomácňování bytí ve jsoucnu“ a jeho „ujařmení“ předmětnou orientací. Autor textu však namítá, že bytí se může zdomácňovat pouze v nepředmětné složce jsoucího. Pokud by se jsoucno redukovalo pouze na předmět, pak by zdomácňování nebylo možné. Závěrem autor zdůrazňuje, že takzvaná „předmětná orientace“ není vnitřním posláním bytí, nýbrž důsledkem specifického přístupu lidského subjektu. Tento subjekt je v Patočkově úvaze opominut, přestože hraje klíčovou roli v tom, jak přistupujeme k neredukovanému jsoucnu. Text tedy apeluje na nezbytnost přesnějšího vymezení vztahu mezi kategoriemi jsoucího a předmětného v rámci Patočkovy fenomenologie, aby bylo možné lépe pochopit dynamiku mezi bytím a jeho projevy ve světě.
Bytí a jsoucno u Patočky
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 5. 2016
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2016
Bytí a jsoucno u Patočky
Ve fragmentu „Osud bytí v poměru k jsoucnu“ (in: 7190, Péče o duši III, str. 679) užívá Patočka formulace „zdomácňování bytí ve jsoucnu, poslání bytí k jsoucnu“, přičemž to staví do protikladu k „ujařmení bytí jsoucnem“ (jakožto upadání „do služeb předmětné orientace“). – Zdá se mi, že tu zůstává jakási neujasněnost v tom, co vlastně znamená „jsoucno“ ve vztahu k „předmětnosti“. Jak je totiž možné, aby se mohlo „bytí“ „zdomácňovat“ ve jsoucnu, redukovaném na předmětnost? Vždyť proč (a zejména jak) by se bytí mohlo zdomácňovat v předmětnosti? Tady je přece zřejmé, že to lze chápat jen tak, že bytí se zdomácňuje v nepředmětné „složce“ jsoucího – což ovšem vede k tomu, že o „ujařmení“ nelze mluvit, nejde-li o jsoucno redukované na předmětnost. A závěr? To, o čem Patočka mluví jako o "předmětné orientaci“, nelze ztotožňovat nikterak s oním „posláním bytí k jsoucnu“, a ovšem ani ji připisovat „bytí“ samému, nýbrž právě jen nesprávnému postupu či přístupu „subjektu“ (který tu je žel opominut) jak k jsoucnu (neredukovanému na předmětnost), tak k bytí, zřejmě zaměřenému na ne-předmětnou stránku jsoucího. – Zkrátka a dobře: je tu naprosto nezbytné upřesnit vztahy zejména mezi „jsoucím“ a „předmětným“.
(Písek, 160520-1.)