Tento text pojednává o vědomí jako o svébytné a samostatné aktivitě lidské mysli, nikoliv jako o pouhém pasivním odrazu vnější reality. Autor odmítá mechanické analogie zrcadlení či otiskování a zdůrazňuje, že základem vědomí je schopnost činnosti a reaktibility, na které staví vyšší kognitivní procesy, jako je znázorňování a vytváření intencionálních modelů. Vzhledem ke své dynamické povaze orientované na budoucnost se vědomí nemůže nikdy přímo dotknout "reality" v jejím statickém smyslu. Text dále rozlišuje mezi samotným procesem vědomého vykonávání a jeho výsledky, tedy uvědoměnými obsahy či myšlenými objekty (cogitata). Vědomí je tak nahlíženo jako tvůrčí podnikání směrem k přicházející budoucnosti, které přesahuje pouhé zpracování daností. Tento přístup vyžaduje přehodnocení vztahu mezi subjektem, časovostí a vnímaným světem, přičemž klade důraz na aktivní roli subjektu při ustavování smyslu a anticipaci budoucích událostí.
Vědomí jako aktivita
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 28. 1. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Vědomí jako aktivita
Vědomí není pasivním odrážením (ani obrážením) vnímané skutečnosti, nýbrž je svébytnou a samostatnou aktivitou, tj. výkonem naší mysli. Pouhé analogie nám tu nepomohou: věci se „nezrcadlí“ v naší mysli, ani se do ní „neotiskují“, nevysílají od sebe či ze sebe „obrázky“, aby mohly být v naší mysli zachyceny, atd. Základem je schopnost aktivity, tj. činnosti, výkonů, a hned poté schopnost reagovat, tj. reaktibilita. Teprve na tom může začít „pracovat“ nová (vyšší) aktivita, totiž aktivita znázorňovací, představovací a myšlenkově konstruující (ustavující intencionální modely). Právě proto platí, že se naše vědomí (a tudíž ani myšlení) nemůže nikdy „dotknout“ takzvané „reality“. Nemůže tak činit už proto, že jakožto aktivita představuje podnikání směrem do přicházející budoucnosti, která „není“, zatímco to, co má být ve vědomí uvědoměno resp. v myšlení míněno, myšleno, je většinou už čímsi daným, tedy minulým (pokud se vztahuje k něčemu, co ještě není, je samozřejmě nasměrováno k anticipaci, tedy k budoucnosti). Něco jiného je ovšem to, co je výsledkem takového nasměrování (ať už k nějaké danosti nebo k něčemu ne-danému): v takovém případě mluvíme třeba o před-stavě nebo o „myšleném“ (cogitatum) a podobně. Vykonávané vědomí je něco jiného než cokoli již uvědoměné (či myšlené).
(Písek, 150128-1.)