Text se zamýšlí nad vztahem mezi přírodními zákonitostmi a všudypřítomnou jedinečností. Ačkoliv se věda tradičně soustředí na vyhledávání a popis pravidelností, autor upozorňuje, že odchylky a anomálie nejsou výjimkou, nýbrž pravidlem. Tento jev ilustruje na příkladech z astronomie, kde je každá galaxie či planeta unikátní, i na botanických anomáliích, jako jsou vícečetné okvětní lístky bramboříků nebo čtyřlístky jetele. Úvaha směřuje k otázce povahy řízení těchto procesů a k existenci relativního chaosu. Autor se ptá, zda lze hovořit o vrozených tendencích směrem k chaosu či naopak k pravidelnosti. Zpochybňuje striktní hranici mezi náhodou a řádem a zkoumá, jakým způsobem jsou tyto odchylky v přírodě generovány a udržovány. Cílem textu je podnítit diskusi o tom, proč i zdánlivě neřízené nahodilosti vykazují určitou míru opakování a jakou roli hraje individualita v systému, který je obecně vnímán jako podléhající fixním zákonům.
Jedinečnost a pravidelnost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 2. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Jedinečnost a pravidelnost
Stalo se zvykem považovat za důležité, že ve světě panují jisté pravidelnosti (obvykle se mluví o zákonitostech), zatímco o odchylky, zvláštnosti a jedinečnosti není žádný velký zájem. A přece je zvláštní, že odchylky a jedinečnosti nejsou ve světě výjimkou, nýbrž naopak pravidlem. A neplatí to je ve světě živých bytostí, ale třeba také v astronomii: ačkoliv astro-nomie se stará především o zákonitosti a pokouší se je matematicky simulovat, ukazuje se že každá galaxie je zvláštní a osobitá, že hvězdy se rodí a vyvíjejí dost různě, že různé jsou i jejich planetární systémy, velmi odlišné jsou i jednotlivé planety v naší sluneční soustavě atd. – a tady nejde o nic opravdu „živého“ (i když ten „vývoj“ planet, hvězd, hvězdných soustav, galaxií atd. onen vývoj života docela připomíná). Zdá se však opravdu, že uprostřed té obrovské různosti se přece jen uplatňují některé pravidelnosti, ale jen potud, že pak nejde o pouhý chaos, nýbrž o jakýsi chaos relativní, snad dokonce jemně „řízený“. Ale jak – a čím – řízený? Příklad: u některých mých rostlin bramboříku (většinou pěstovaných ze semen) se občas vyskytují květy nikoliv o 5, ale o 6 okvětních lístcích; zcela výjimečně se dokonce ukázaly květy o 7 lístcích. Zkoušel jsem ty víceplátečné zkřížit, ale nezdá se (zatím), že by to bylo možno nějak cíleně propěstovat. (Možná, že o tom už je nějaká literatura, ale to teď není důležité.) Podobná je ostatně situace i v případě jiných rostlin; nejznámější jsou čtař- a pětilístky jetelů. Jak vlastně dochází k těmto anomáliím – ať už jsou dědičné nebo ne? Pokud to je nějak „řízeno“, jak dochází ke změnám v takovém „řízení“? A pokud to není řízeno, ale dochází k tomu nahodile, jak vůbec může dojít k takovým nahodilostem ? A jak je možné, že i takové ničím neřízené nahodilosti se občas vyskytují, tedy že nejsou zcela výjimečné? Můžeme snad mluvit o nějaké „tendenci směrem k chaosu“? Pak by mělo ovšem smysl mluvit o tendenci opačné, tendenci k „pravidelnosti“, tj. k zachovávání pravidel. Jaký bychom pak mohli dělat rozdíl mezi pravidelností (eventuelně nahodilostí) a tendencí k chaosu nebo aspoň k nahodilostem?
(Písek, 150224-1.)