Text se podrobně zabývá povahou lidského myšlení a rozumu, které definuje primárně jako individuální, nikoli však soukromý či izolovaný proces. Zdůrazňuje, že lidské myšlení je neoddělitelně spjato s důležitými nadindividuálními kontexty, mezi něž patří zejména jazyk, řeč a širší lidské společenství. Autor odmítá představu myšlení jako uzavřeného jevu a poukazuje na to, že každé individuální myšlení je vnitřně propojeno s myšlením ostatních jednotlivců. Klíčovým aspektem této interakce je bezprostřední zkušenost s porozuměním či neporozuměním, která vyvstává v procesu vzájemné komunikace. Právě v tomto prostoru dochází k zásadnímu rozlišování mezi tím, co bylo mluvčím skutečně zamýšleno či míněno, a tím, co bylo ve skutečnosti vysloveno. Text tak nahlíží na rozum jako na komplexní fenomén, který sice vychází z nitra jednotlivce, ale svou podstatou neustále přesahuje hranice subjektivity skrze logos a sdílený sociální prostor. Tato hluboká provázanost mezi myšleným a vysloveným tvoří nezbytný základ pro zkoumání vztahů mezi myslícími subjekty a jejich vzájemného působení v rámci okolního světa.
Myšlení (rozum) a jeho vliv (působení)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 3. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Myšlení (rozum) a jeho vliv (působení)
Myšlení je individuální (nikoli soukromou) záležitostí, ale má své nadindividuální kontexty. Mezi nimi je však zapotřebí náležitě rozlišovat. Především je myšlení – aspoň lidské – významně spjato s jazykem (a s řečí ve smyslu logu), a ten zase s lidskou společností. Individuálnost každého myšlení proto nemůže být chápána jako oddělenost a soukromost, „odseknutost“, jako naprostá nespojitost (nespojenost, nesouvislost) s jiným neméně individuálním myšlením. Skutečné vztahy mezi jednotlivým individuálním myšlením (tj. mezi individuálně myslícími jednotlivci) mohou být a jsou různými způsoby zakoušeny. Zkušenosti je především rozpoznání rozdílu mezi porozuměním a neporozuměním toho, co bylo myšleno (a vysloveno), a spíše obráceně mezi „vysloveným“ a „myšleným“ (míněným).
(Písek, 150313-2.)