Tento text se zabývá ontologickou otázkou významu slova „jest“ a pojmu „jsoucno“. Autor nejprve odděluje pomocné funkce slovesa „být“, které se vyskytují v matematických výrocích nebo gramatických konstrukcích, od jeho hlubšího významu vyjadřujícího skutečnou existenci. Ústředním tématem je rozlišení mezi obecninami (abstrakty) a konkrétními entitami. Text argumentuje, že obecné pojmy jako „pes“ nebo „obratlovec“ nepředstavují pravou skutečnost, neboť jsou pouze myslitelné. Skutečné jsoucno je identifikováno výhradně v konkrétním, jedinečném jedinci v daném čase. Být jsoucím v tomto smyslu neznamená statickou existenci, nýbrž aktivní výskyt, dění a proces stávání se sebou samým v rámci světa. Úvaha tak směřuje k dynamickému pojetí reality, kde je existence pevně spjata s časoprostorovým kontextem a konkrétností individuálního bytí, čímž vymezuje hranice mezi pouhým pojmem a žitou skutečností.
Jest, jsoucí (býti)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 18. 3. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Jest, jsoucí (býti)
Co to doopravdy znamená, když o něčem řekneme, že to „jest“? Odhlédneme-li ode všech případů, kdy nám jde jen o funkci pomocnou, např. že „5 + 7 je(st) 12“ nebo že „pes je(st) obratlovec“ nebo že „je sychravo“ nebo že mně „je špatně“ atd., pak tím máme na mysli, že to, co „jest“, je „jsoucí“, tedy že to je „jsoucno“. Co všechno tedy můžeme považovat za „jsoucí“ neboli za „jsoucno“? Někdy tím myslíme totéž, jako bychom řekli, že to je „skutečné“ čili „skutečnost“. Ovšem zase je třeba náležitě rozvážit, co tím vlastně rozumíme. Tak např.: je „pes“ nebo „obratlovec“ opravdu skutečnost? V obou případech jde o tzv. obecninu (abstraktum), a obecniny jsou pouze mínitelné, ale nepovažujeme je za opravdovou skutečnost, za pravá „jsoucna“. Je zřejmé, že o opravdové skutečnosti (nebo o pravém jsoucnu) můžeme vážně mluvit (a rozmýšlet) pouze v případě, že jde o tohoto určitého psa (a v této chvíli) nebo tohoto určitého obratlovce (rovněž v určitou chvíli); a přitom je také zřejmé, že může jít o jednu a touž opravdovou skutečnost, neboť tento určitý pes je nepochybně také obratlovcem (zatímco obratlovec jako takový neexistuje, tj. „není“, „není jsoucí“). Být jsoucí znamená tedy vyskytovat se někde ve světě, přesněji dít se ve světě, stávat se (sebou) ve světě.
(Písek, 150318-2.)