Tento text se zabývá problematikou smyslového vnímání a procesem, jímž se vnější podněty transformují do podoby vědomého myšlení a logických souvislostí. Autor upozorňuje na mezeru v našem porozumění tomuto přechodu, přičemž zdůrazňuje nezbytnost rozšiřování lidských smyslů prostřednictvím technických přístrojů. Tyto nástroje umožňují zachytit skutečnosti, které jsou následně převáděny do vnímatelné formy. V případech, kdy smyslový názor selhává, nastupuje matematický kalkul, jenž vyžaduje vzdání se konkrétních představ. Přestože se člověk často nevědomky uchyluje k vytváření mentálních obrazů i tam, kde nejsou patřičné, text poukazuje na existenci realit, které lze pouze domýšlet bez možnosti názorného zobrazení. Tento stav však není vnímán jako absolutní omezení lidské existence, nýbrž jako výzva k preciznímu myšlení, která nesmí sklouznout k nepodloženému fantazírování. Cílem je reflektovat hranice a možnosti lidského poznání v kontextu moderní vědy a filosofie.
[Smyslové vnímání]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 23. 3. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
[Smyslové vnímání]
Smyslové vnímání je významné, ale rozumíme mu jen zčásti; není nám dost jasné, jak se „působení“ zvnějšku na naše tělo (na naše smyslové orgány) změní tak, že si jsme vědomi …, že víme …, že můžeme ,něcoʻ cíleně myslit a že ,toʻ dokonce můžeme dávat do logických souvislostí. Nicméně bez ohledu na toto „gravamen“ (a není jediné) si musíme uvědomit důležitost rozšiřování a prohlubování (a nejednou dokonce simulování) naší smyslové vnímavosti za pomoci nejrůznějších přístrojů, které nějaké skutečnosti registrují a my tu jejich registraci resp. její výsledky opět transformujeme do podoby nám smyslově přístupné. Někdy se dokonce musíme i bez toho obejít a zůstat třeba u matematického záznamu (kalkulu) a každé „představy“ a zejména názornosti se vzdát. V takových případech si navzdory vážně branému a dobrovolnému sebeomezení přece jen často vytváříme jakési „obrazy“ nevědomky a nechtěně, a pak je musíme odhalovat i tam, kde zůstávají v pozadí a skryty. Výsledkem je nezpochybnitelný závěr, že jsou skutečnosti, které se nám buď ještě nedaří „nahlédnout“ či „nazřít“ natolik, abychom si je mohli postavit před sebe, tj. před-stavit, anebo kterých se s větším nebo menším oprávněním můžeme „domýšlet“, aniž bychom si o nich mohli (nebo směli) vytvářet jakékoli „obrazy“. Pochopitelně to nemusí – a vskutku by nemělo – být chápáno jako nějaké omezení či dokonce zápověď a zákaz, jejichž platnost by se soustřeďovala (a snad i omezovala) na člověka a jeho „způsob bytí“ (human condition). (A zejména to nesmí znamenat otevřenou cestu k nejrůznějšímu diletantskému fantazírování.)
### 150323