Tento text se zabývá „subjektivními“ předpoklady nezbytnými pro proces filosofování, které autor rozděluje na faktory geneticky dané a faktory získané prostřednictvím sociální komunikace a jazyka. Rozlišení těchto dvou složek bývá v praxi komplikované, neboť se vzájemně prolínají. Zatímco absence genetických dispozic je takřka nenapravitelná, získané předpoklady jsou podmíněny včasnou stimulací v průběhu raného duševního vývoje. Autor v této souvislosti odkazuje na Portmannovu teorii o intrauterinním a extrauterinním embryonálním období člověka a zdůrazňuje, že určité mentální schopnosti musí být rozvinuty v optimálním časovém okně. Úspěšné filosofování tedy není pouze otázkou vůle či studia, ale závisí na komplexní souhře vrozených vloh a včasného sociokulturního působení, které formuje zralost lidského subjektu. Závěrem text konstatuje, že pro rozvoj filosofického myšlení je klíčové splnění těchto podmínek ve správný čas, tedy ani předčasně, ani s přílišným zpožděním.