Text se zabývá hlubší filosofickou analýzou pojmu subjektivity a zkoumá, co skutečně znamená „být subjektem“. Autor odmítá povrchní pojetí, podle něhož je subjektivita jen věcí empatie nebo libovolné projekce vlastního vědomí do jiných bytostí. Kritizuje tendenci vnášet prvky vlastního „já“ do okolního světa, aniž bychom brali ontologickou integritu jiných subjektů vážně. Podle textu není existence subjektu závislá na našem předpokladu, ale na tom, zda je daná entita skutečně samostatným jsoucnem či pravou událostí. Autor varuje před dvěma extrémy: na jedné straně stojí klamný animismus a mytologické představy, na druhé straně stejně chybný předpoklad, že subjektivita jako taková neexistuje. Ústředním tématem je tedy hledání pravdivého vztahu k realitě, který by nebyl zatížen předsudky a který by rozpoznal svébytnost skutečných jsoucen. Tato reflexe vybízí k překonání antropocentrických pohledů a k uznání objektivity subjektivního bytí v jeho pravé podstatě.
Subjekt – být subjektem
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 5. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Subjekt – být subjektem
Především se nesmíme nechat svést myšlenkou, že ,být subjektem‘ může být nejen kdokoli, ale také cokoli. A ovšem zcela odložit musíme pojetí, jako by „být subjektem“ znamenalo jen vcítit se, vciťovat se, vmýšlet se do někoho či do něčeho, jako bychom byli na čímsi nebo jakémsi jiném místě než svém, odkud se otvírají (resp. odkud by se otvíraly) perspektivy takového „jiného“ subjektu. Chyba takového přístupu spočívá v tom, že nebereme jiný „subjekt“ než svůj (tj. sebe) dost vážně, že nám nejde opravdu o to, jak to je „být subjektem“ a co to vlastně znamená, že dost bezmyšlenkovitě vnášíme něco ze svého „býti subjektem“ do jiných subjektů a vůbec pravých jsoucen, pravých událostí. Ve skutečnosti nezáleží primárně na nás, zda můžeme předpokládat nějaké jiné „býti subjektem“, tj. nějaký subjekt, někde mimo sebe, vně sebe, nýbrž když se nám něco jeví jako relativně samostatné jsoucno, samostatná skutečnost, jeví se nám to buď správně a právem, nebo nesprávně a neprávem. Tážeme-li se tedy, co to znamená „být subjektem“, nemůžeme zůstávat jen u toho, co se nám jeví; to je základním výsledkem rozpoznání falešnosti a předsudečnosti třeba animismu nebo nejrůznějších mytologických „bytostí“. Stejně falešný a předsudečný by byl (resp. je) předpoklad, že nic takového jako „subjekt“ ve skutečnosti neexistuje.
(Písek, 150517-1.)