Tento text se podrobně zabývá autorovým pojetím „světa našeho života“, které záměrně vymezuje v opozici k Patočkovu tradičnímu konceptu přirozeného světa. Autor interpretuje tento svět jako skutečný a pravý prostor, jehož jsme integrální součástí, a to nezávisle na našem individuálním vědomí či subjektivním prožívání. Nejedná se o pouhý fenomenologický popis prožitků ani o osvětí ve smyslu specifického způsobu lidského pobývání, nýbrž o objektivní ontologickou realitu. Text důrazně odmítá chápat svět jako statický soubor „věcí o sobě“ či jako uzavřenou množinu. Namísto toho je svět definován jako dynamická souhra a vzájemné působení jednotlivých skutečností a jejich aktivních reakcí na okolní prostředí. Klíčovým prvkem úvahy je specifické postavení člověka, který jako jediný disponuje schopností vědomě se vztahovat k celku světa, ačkoliv tento celek nikdy nemůže plně ovládat ani jej mít ve svém bezprostředním dosahu. Svět je tak nahlížen jako výsledek neustálé interakce všech svých částí.