Text zkoumá pojem svobody ve filosofickém kontextu, přičemž jej odlišuje od pouhého politického pojetí. Zatímco politické svobody čelí v současném světě rostoucímu ohrožení, filosofické tázání se zaměřuje na samotnou podstatu člověka jako bytosti schopné svobodného uvažování a jednání. Autor rozebírá, zda je tato představa svobody pouze iluzí, a definuje dvě klíčové stránky filosofické svobody. První, objektivní stránka, předpokládá absenci úplného kauzálního determinismu, tedy že přítomná situace není beze zbytku určena minulostí. Druhá, subjektivní stránka, spočívá v možnosti subjektu aktivně zasáhnout do běhu událostí. Svobodný subjekt tak může uskutečnit něco, co z dané situace přímo nevyplývá, čímž do reality vnáší nový prvek a mění její budoucí směřování. Tato dvojí struktura svobody tvoří základ pro pochopení lidského působení ve světě, který není uzavřeným systémem příčin a následků.
[Svoboda ve filosofickém smyslu]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 8. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
[Svoboda ve filosofickém smyslu]
Už mnoho bylo napsáno o svobodě či svobodách; dnes je už dost rozšířena myšlenka, že politické svobody, jak byly chápány při revolučním vzniku moderních společností, jsou stále víc ohrožena – neujaly se v Rusku, v severní Americe jen částečně a dnes se silně cítí tato ohroženost i v Evropě, dokonce v klasických „demokratických“ zemích. Ale co to je vlastně svoboda ve filosofickém, nikoli tedy pouze politickém smyslu? Chápeme ji jako něco, co je nerozlučně spjato s člověkem, tj. s bytostí svobodně uvažující a svobodně jednající. Není sama tato myšlenka iluzí? – Svoboda ve filosofickém smyslu má dvojí stránku a) předmětnou, objektivní, tj. která předpokládá, že přítomné situaci není zcela a do detailů predeterminována, tj. že neplatí její jednoznačná kauzální určenost předchozím stavem. A pak je tu stránka b) nepředmětná, subjektní, tj. předpoklad, že je možné, aby určitý svobodný subjekt udělal něco, co by se jinak samo sebou nestalo, ale co znamená provedení (uskutečnění) něčeho, co z dané situace nevyplývá, ale představuje zásah do situaci, tj. zásah, který v něčem pozmění to, co by se bývalo stalo bez onoho zásahu, nebo co mezi z dřívějška dané skutečnosti jakoby vsune nějakou skutečnost novou.
(150807-3)