Tento text se zabývá vztahem mezi původním a obecným časem v kontextu filosofie události. Autor argumentuje, že každá pravá událost si s sebou nese své vlastní časové pole, které nelze redukovat na vnitřní čas, ale spíše na aktivní sféru působení, která umožňuje interakci s jinými událostmi. Čas tedy nevzniká jako nezávislá entita, v níž by se dění odehrávalo, nýbrž je bytostně spjat se samotným vznikem události. Obecný čas pak představuje výsledek vzájemného prostupování a překrývání těchto individuálních časových polí v určité hustotě událostí. Tento proces vede ke vzniku místního času, který je vždy vázán na konkrétní region a jeho děje. Text odmítá existenci univerzálního, jednotného času pro celé veškerenstvo; namísto toho hovoří o plynule navazujících časových regionech. Podobná logika platí i pro prostor, který je rovněž produktem interakcí událostních polí. Obecný čas je tedy chápán jako kvazi-univerzální fenomén podmíněný konkrétním kontextem událostí.
Čas původní x obecný
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 8. 8. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Čas původní x obecný
Každá (pravá) událost si nese s sebou svůj čas, který ovšem nelze redukovat na její „vnitřní čas“, nýbrž který je třeba chápat jako jakési časové „pole“, které taková událost „šíří“ kolem sebe. Kdyby totiž tohoto „pole“ nebylo, nemohla by se žádná událost setkat s jinou událostí, ale mohla by se s ní pouze „srazit“ (bez jakékoli vlastní aktivity). To znamená, že vznik času je původně naprosto spjat se vznikem (pravé) události; nejde o žádný „čas o sobě“, který by sám teprve umožňoval nějaké dění v čase. Ovšem vzhledem k tomu, že takové časové „pole“ kolem sebe má (= šíří) každá událost, musí nutně při jisté hustotě (pravých) událostí dojít k jakémusi překrývání a vzájemnému prostupování oněch původních časových polí. A tak vzniká jakýsi obecný čas, v němž se každá událost jakoby „děje“ (neboť při vzniku události a při jejím aktivním zapojování mezi další události tu vždycky jsou nějaké starší události se svými původními časy (časovými poli). Není to tedy čas sám, který se děje, nýbrž jsou to jenom jednotlivé události, které jsou svým vlastním časem („časením“) vybaveny. A čas obecný je společným produktem těch dějících se událostí, které náleží k nějakému „místu“, a stává se tak místním časem. (A ovšem že s prostorem se to má naprosto obdobně jako s časem – každá událost má jakýsi svůj prostor, jakož i určité prostorové polem, které společně s prostorovými poli ostatních událostí na daném místě vytváří místní prostor). Neexistuje proto žádný univerzální, pro celý svět (pro veškerenstvo) jednotný čas, nýbrž existují pouze časové regiony, které ovšem spolu souvisí a přecházejí plynule z jednoho do druhého, ale jsou vždycky jenom místní (a vždycky naprosto závislé na událostních dějích neboli dějících se událostech toho kterého regionu. „Obecná“ čas proto není v pravém smyslu „univerzální“, nýbrž vždycky jen místně (regionálně) kvazi-univerzální.
(Písek, 150808-1.)