Tento text se zabývá problematikou počátků filosofie, přičemž rozlišuje několik základních rovin nahlížení na tento fenomén. První rovina je historická, zaměřená na starověké Řecko a postavy prvních myslitelů, jako byli Thalés či Anaximandros. Druhá rovina je ontogenetická, sledující individuální proměnu myšlení každého člověka, který začíná filosofovat a aktivně přetvářet své uvažování. Třetí rovina pak zkoumá hypotetickou nutnost transformace běžného myšlení ve filosofické, což otevírá otázku existence nezávislých tradic, například indické či čínské. Autor se rovněž dotýká pedagogického rozměru, tedy možnosti uvádět do filosofování druhé skrze záměrnou výuku a vedení. Cílem úvahy je vyjasnit hranice filosofie a identifikovat momenty, kdy se myšlení stává skutečně filosofickým a kdy jím naopak být přestává. Celkový rozbor směřuje k přesnějšímu vymezení podstaty filosofického tázání v jeho zrodu i v rámci jeho systematické proměny.
Filosofie – počátky
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 29. 8. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Filosofie – počátky
Obvykle rozumíme „počátkům filosofie“ jako těm pozoruhodným dějům ve starém Řecku, které ovšem už své vrcholy (např. v kolonizaci atd.) mělo za sebou (třeba Thalés, Anaximenés, Anaximandros atd); tedy tak říkajíc „historicky“. Můžeme ovšem o „počátcích filosofie“ mluvit (a uvažovat) také v jiném smyslu, tak říkajíc ontogeneticky: jak totiž každý člověk vždy znovu začíná upravovat a pozměňovat své myšlení takovým způsobem, že to můžeme označit za počátek filosofování. A posléze můžeme mít na mysli něco ještě specifičtějšího, totiž jakousi (hypotetickou) nutnost toho, jak proměňovat „obyčejné“ myšlení tím, že začneme filosofovat (takže by bylo zřejmé, že jinak to nejde – což souvisí s otázkou možnosti jiných, na Řecku nezávislých „filosofií“, třeba indické, čínské apod.). (Další, zatím stranou ponechanou otázkou je ovšem, zda takové změně „obyčejného“ myšlení v myšlení aspoň počátečně filosofujícího můžeme napomoci v pedagogickém smyslu, tedy že bychom tak mohli jakožto již filosofující uvádět jakýmsi předběžným a počátečním způsobem do filosofování někoho druhého, zejména pak mladšího, jakýmsi poučováním a výukou.) To vše je zapotřebí objasnit, abychom se mohli aspoň trochu přiblížit upřesnění, co na jedné straně ještě není filosofování (a filosofie) a co na druhé straně už filosofováním (a filosofií) není, protože tím přestalo být (a kterými kroky se tak stalo či stává).
(Písek, 150829-1.)