Text zkoumá vztah mezi filosofickou „věcí“ a jejím textovým vyjádřením, přičemž navazuje na Patočkovy úvahy o povaze filosofie. Autor zdůrazňuje, že „věc“ filosofie nelze ztotožňovat s prostou předmětností; je to spíše legitimní cíl tázání, který nelze vyčíst z textu samotného bez předchozího filosofického porozumění. Filosofický text či promluva nejsou přímými nositeli významu, nýbrž fungují jako ukazatele nebo stopy, které čtenáře vedou k smyslu ležícímu mimo dosah samotných slov. Význam není v textu obsažen jako jeho vnitřní složka, ale nachází se „nad“ ním či „za“ ním. Abychom se tedy přiblížili k podstatě filosofie, musíme počítat s tím, že její „věc“ přesahuje hranice jazykového záznamu. Tato reflexe ukazuje, že cesta k filosofickému smyslu je procesem transcendence, kdy interpretace textu slouží pouze jako odrazový můstek k nahlédnutí pravdy, která není v textu přímo přítomna jako jeho obsah.
Věc (skutečnost) a text o ní
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 9. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Věc (skutečnost) a text o ní
Patočka kdysi mluvil o „filosofii a její věci“; samozřejmě tu nesmíme do slova „věc“ vkládat žádnou „věcovost“ (předmětnost apod.) Věcí filosofie je zkrátka to, čím se zabývá, a možná ještě přesněji (i když na druhé straně s problémy): čím se má zabývat, eventuálně čím se legitimně zabývá. Filosofická promluva o věci (nebo také filosofický text o věci) nemůže být nikdy postižena jen jako promluva (ani jako text), protože na promluvě samé (ani na textu samém) nelze rozpoznat, že jde o promluvu filosofickou (o text filosofický); k takovému rozpoznání musíme něco vědět o filosofii, ne-li přímo filosofického (o filosofii a filosofičnosti lze legitimně, tj. věcně, mluvit a myslit pouze filosoficky). To souvisí s tím, že ani promluva, ani text nejsou žádnými „nositeli“ smyslu nebo významu, nýbrž ten smysl či význam jen jaksi „mají“, přesněji k němu poukazují, odkazují, představují část cesty k němu, snad by se dalo říci i to, že jsou jakýmisi stopami k smyslu či významu, který je nějak za nimi či nad nimi, prostě který není v nich obsažen, není jejich složkou ani částí. Jde-li nám tedy o to, dostat se k „věci“ filosofie, musíme počítat od začátku s tím, že tato její „věc“ má co dělat s něčím, co je nad textem nebo za textem, co tedy rozhodně není ,obsahem‘ tohoto textu, tedy ani ,obsahem‘ filosofie. Cesta k významu či smyslu filosofického textu nás proto nutně vede za jeho hranice.
(Písek, 150901-2.)