Text zkoumá vztah mezi filosofickou „věcí“ a jejím textovým vyjádřením, přičemž navazuje na Patočkovy úvahy o povaze filosofie. Autor zdůrazňuje, že „věc“ filosofie nelze ztotožňovat s prostou předmětností; je to spíše legitimní cíl tázání, který nelze vyčíst z textu samotného bez předchozího filosofického porozumění. Filosofický text či promluva nejsou přímými nositeli významu, nýbrž fungují jako ukazatele nebo stopy, které čtenáře vedou k smyslu ležícímu mimo dosah samotných slov. Význam není v textu obsažen jako jeho vnitřní složka, ale nachází se „nad“ ním či „za“ ním. Abychom se tedy přiblížili k podstatě filosofie, musíme počítat s tím, že její „věc“ přesahuje hranice jazykového záznamu. Tato reflexe ukazuje, že cesta k filosofickému smyslu je procesem transcendence, kdy interpretace textu slouží pouze jako odrazový můstek k nahlédnutí pravdy, která není v textu přímo přítomna jako jeho obsah.