Tento abstrakt se zabývá všudypřítomným fenoménem jedinečnosti v našem světě a vesmíru. Autor vychází z teze, že v realitě neexistuje nic, co by bylo zcela zbaveno unikátních rysů. Přesto nás však tradice zpředmětňujícího myšlení od vnímání této jedinečnosti neustále odvádí. Tento kognitivní proces se soustředí na vyhledávání a oddělování společných prvků, které následně rekonstruuje do podoby intencionálních předmětů neboli objektů. Text podrobně analyzuje, jakým způsobem tato myšlenková tradice s jedinečností nakládá: buď ji jako nepodstatnou zcela odfiltrovává, nebo se ji snaží shrnout do skupin na základě vnějších podobností a analogií. K takové kategorizaci dochází pouze za cenu odhlédnutí od konkrétních detailů, které tvoří vlastní podstatu unikátnosti. Práce tak kriticky reflektuje napětí mezi přirozenou povahou světa a lidskou snahou o jeho systematizaci. Poukazuje na to, že zpředmětňující přístup, ač užitečný pro vědecké zkoumání, nás často připravuje o hlubší porozumění autentické a neopakovatelné povaze všeho jsoucího v jeho ryzí podobě.
[Jedinečnost]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 9. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
[Jedinečnost]
„Jedinečnost“ („unikátnost“) je v našem světě (Vesmíru) velmi rozšířena; fakticky nemůžeme uvést nic, co by bylo prosto nějakých jedinečných rysů. Zpředmětňující způsob myšlení však nás stále odvádí od jedinečností a vede nás k oddělování toho společného a jeho rekonstruování do podoby intencionálních předmětů (objektů). Dalo by se tedy říci, že zpředmětňující tradice myšlení spočívá mj. v tom, že veškeré jedinečnosti buď zcela odfiltrovává, anebo je zkouší shrnout do skupin podle znaků, jež sice svozu povahou mají unikátní charakter, ale při odhlédnutí od některých detailů přece jen jeví určité analogie či podobnosti.
(150902-3)