Tento text se zabývá zásadním rozdílem mezi pojmy reaktibilita a kauzalita, přičemž zdůrazňuje, že reaktibilita vyžaduje aktivní spolupráci vnitřní, subjektní stránky daného aktéra. Autor kritizuje darwinismus za jeho tendenci redukovat veškeré jevy, které nelze vysvětlit čistě kauzálně, na pouhou nahodilost. Tato redukce je však problematická, protože sféra náhod není beztvará, ale má svou vlastní vnitřní strukturu, kterou je třeba podrobně zkoumat. Text argumentuje, že pochopení reaktibility jako procesu spoluúčasti subjektu umožňuje lépe interpretovat biologické a psychické děje, jež přesahují mechanistické příčinné souvislosti. Namísto pouhého pasivního přijímání vnějších podnětů se zde počítá s vnitřní aktivitou, která formuje výslednou reakci. Analýza tzv. nahodilého světa tak odhaluje zákonitosti, které tradiční kauzální modely přehlížejí. Tímto způsobem text otevírá prostor pro hlubší filosofické a vědecké zkoumání interakce mezi organismem a prostředím, kde subjektivita hraje klíčovou roli v procesu utváření reality.