Tento text se zabývá vztahem mezi myšlenkovým předmětem a jeho periferií, přičemž využívá analogii s periferním viděním. Autor zkoumá, jak jsou intelektuální intence doprovázeny vedlejšími asociacemi a pojmovými souvislostmi, které nejsou středem bezprostřední pozornosti, ale tvoří nezbytný kontext. Významným prvkem úvahy je rozlišení mezi okolím a osvětím, kde osvětí zahrnuje i to, co není aktuálně přítomno, ale hraje roli v intencionalitě subjektu. Autor kritizuje představu předmětu jako izolované entity „o sobě“ a ukazuje, že status předmětu je určen zájmem a potřebami subjektu, nikoliv jen jeho fyzickou přítomností, což dokládá na příkladu nasyceného tygra. Tato výběrovost a intencionalita je v závěru odvážně přirovnávána i k procesům na chemické úrovni, kde atomy mohou vykazovat určitou míru selektivity při výběru vazebných partnerů. Text tak nabízí hluboký vhled do problematiky vnímání, intencionality a konstituce předmětnosti v myšlení i v přírodě.