Tento text se zabývá analýzou pojmů "názor" (Anschauung) a "pojetí" v kontextu filosofie Friedricha Schleiermachera a jejich vztahem k procesu poznání. Autor definuje názor jako formu nazřenosti, která navazuje na antickou tradici "theorein". Zdůrazňuje, že ačkoliv se v německém idealismu hovoří o intelektuálním názoru (intellektuelle Anschauung) jako o mimosmyslovém vhledu, uchovává si tento koncept analogii k vizuálnímu vnímání, zejména skrze svou bezprostřednost, okamžitost a intuitivní charakter. Text dále komparuje Kantovo pojetí, kde je intelektuální názor tvůrčím, pro člověka však nedostupným aktem (božským nazřením), se Schleiermacherovým přístupem. Na rozdíl od Kanta, u něhož může být názor bez pojmu "slepý", Schleiermacher rehabilituje smyslový názor jako specificky zaostřený a významný prvek poznání. Cílem úvahy je ujasnit ontologické a epistemologické postavení těchto kategorií v rámci Schleiermacherova myšlení, přičemž reflektuje i historický vývoj od mystického zření k modernímu filosofickému vymezení.
[Názor a pojetí v souvislosti se Schleiermacherem]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 9. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
[Názor a pojetí v souvislosti se Schleiermacherem]
Potřebuji si (v souvislosti se Schleiermacherem) blíže ujasnit rozdíl mezi názorem a pojetím (pojmem) v jejich vztahu k poznání (resp. v jejich souvislosti s poznáním). Nejprve tedy zcela samostatně: názor chápu jako nazření či ještě lépe nazřenost. Nepochybně se tu ozývá řada konotací přetrvávajících již od doby řeckého theorein, tedy zření, dívání se, hledění, (s)patření, vidění; tedy názor jako náhled (v němčině Anschauung); nejde tu o zrak, nýbrž o „intellektuale Anschauung“ (nebo též „intellektuelle Anschauung“, „nichtsinnliche Anschauung), tedy myšlenkový náhled, nicméně dominantní podobnost, analogie či blízkost k smyslovému vidění je patrná. Ta blízkost spočívá především v nevysloveném důrazu na okamžitost, jakoby „bezprostřednost“ (v Eislerovi I,53: ,anschaulich-unmittelbare Erfassung des Wesens eines Objekts“), snad i intuitivnost, jakési náhlé vyjasnění v jediném aktu, v jediném okamžiku. U Kanta je dokonce intelektuální názor či náhled tvořivou, objekt ustavující intuicí (eine schöpferische, Objekt setzende Intuition), nespočívající na receptivitě; zároveň však Kant dodává, že právě takový tvořivý náhled není nám lidem k dispozici (něco jako boží idea). Toto ohražení míří asi proti mystickému zření, ale nejspíš vůbec proti tradici pojetí „visio intellectualis“. Proto se může zdát, že u Kanta jde o názor „slepý“, protože nemůže zprostředkovávat nějaké poznání, zatímco „Schleiermacherův smyslový názor je názorem velice dobře ,zaostřenýmʻ“ (viz Kranátovu zmínku str. 29).
(Písek, 140914-2.)