Text zkoumá základní předpoklady kvantifikace se zaměřením na filosofický koncept "jednoho". Autor tvrdí, že schopnost kvantifikovat vychází z myšlenky jednoty, neboť cokoliv, o čem lze prohlásit, že existuje, musí být nahlíženo jako jedna entita. Klíčovým problémem je pak vymezení toho, co činí "jedno jedním", což je nezbytný krok k přechodu k vyšším číslům. Text dále upozorňuje, že kvantifikace je možná pouze za předpokladu, že abstrahujeme od jedinečnosti a individuality konkrétního jsoucna. Tím však vyvstává ontologické dilema: zda lze o něčem platně tvrdit, že "jest", pokud je to zbaveno své unikátnosti. Autor uzavírá, že počítat lze výhradně abstrakta, zatímco jedinečná jsoucna se kvantifikaci vzpírají, protože jejich individualita je neoddělitelná od jejich existence. Tato úvaha zpochybňuje vztah mezi numerickým vyjádřením a skutečnou povahou reality, kde se kvantifikace stává aktem zobecnění na úkor konkrétní identity. Tento proces abstrakce je sice pro matematické operace nezbytný, ale z filosofického hlediska může zatemňovat samotnou podstatu bytí.
Kvantifikace – předpoklady
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 1. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Kvantifikace – předpoklady
Základním předpokladem možností kvantifikace je myšlenka (nemusí ještě jít o pojem) „jednoho“ (nominativ „jedno“, tedy genitiv také „jedna“). Máme-li o něčem říci, že to „jest“, musí jít o něco, co je „jedním“. A tak se musíme tázat, co vlastně dělá jedno jedním? Bez bližšího vymezení právě toho, co to je „jedno“ a co ho tímto „jedním“ dělá, nelze od jednoho přejít ke dvěma, třem a více. Už v antice platilo, že „jest“ lze platně vypovědět pouze o tom, co je „jedno“. Předpokladem kvantifikace je však „jedno“ pouze tehdy, když odhlížíme (abstrahujeme) od jedinečnosti příslušného „jednoho“. A tak se před námi objevuje problém, zda vůbec může vypovídat, že „jest“, o něčem, co je zbaveno své jedinečnosti (své individuality), neboť individualita se vždy vyznačuje také jedinečností jako jednou ze svých „stránek“ (či vlastností). Počítat lze pouze abstrakta, nikoli jedinečná „jsoucna“.
(Písek, 130121–1.)