Tento text se zabývá filosofickým rozlišením mezi pojmy obeznámenost a znalost. Autor argumentuje, že obeznámenost představuje praktické zapojení do zkušenosti a navyklost na to, jak věci v širším kontextu fungují, avšak postrádá hlubší porozumění příčinám a pojmové rozlišení mezi nutností a náhodností. Klíčovým příkladem je Augustinovo uvažování o čase: člověk je s časem obeznámen a běžně o něm mluví, ale jakmile má jeho podstatu přesně vymezit, zjišťuje, že ji vlastně nezná. Podobně lidé fungují ve svém každodenním prostředí, používají nástroje a stýkají se s druhými na základě zvyku, který mylně zaměňují za skutečné poznání. Teprve mezní nebo naléhavé situace často odhalují, že naše porozumění světu je pouze povrchní a že nám chybí hlubší reflexe o tom, co věci skutečně jsou. Obeznámenost je tedy pouze předstupněm nebo praktickou náhražkou pro skutečné vědění, které vyžaduje detailnější myšlenkovou práci a analýzu.
Znalost x obeznámenost / Obeznámenost x znalost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 5. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Znalost x obeznámenost / Obeznámenost x znalost
Obeznámit se s něčím ještě zdaleka neznamená to „poznat“ v plném slova smyslu. Obeznámení znamená vždycky nejen „praktické“ zapojení do širší zkušenosti, ale intencionálně také jisté porozumění, jak je něco zapojeno do širšího kontextu (a míníme zejména skutečného, i když někdy může jít i kontexty pouze míněné). Náleží k tomu také jisté navyklost na to, jak to zapojení do širšího kontextu „funguje“, ale chybí tomu porozumění, proč tomu tak je (a vůbec pojmové rozlišení toho, co k sobě náleží a co ne, a také jakým způsobem, zda nutně nebo nahodile, eventuelně s větší nebo menší pravděpodobností, což je třeba od „nutnost“ odlišit). Klasický je způsob, jak to vyjádřil Augustin ve svých Vyznáních, když uvažoval o čase: dobře „ví“, co to je čas, je s tím obeznámen, vždyť o tom uvažuje ! Ale když má říci, co čas je, když je dotazován na to, jak čas přesně vymezit, najednou jako by nevěděl, co na to říci. Lidé jsou obeznámeni se svým okolím, prostředím, jsou obeznámeni i s nástroji, potřebnými k různým druhům práce, „znají“ jiné lidi, tj. jsou obeznámeni s tím, jak jiní lidé žijí a jak se chovají – ale velmi často teprve nějaká konkrétní a nějak naléhavá situaci jim ukáže, že to všechno vlastně pořádně neznají, že s tím jsou jen obeznámeni, že si na to nějak zvykli, aniž by se o tom snažili více a detailněji přemýšlet.
(Písek, 130510-1.)