Tento text zkoumá vztah mezi informací a skutečností a poukazuje na to, že informace funguje jako údaj o něčem vnějším. Autor zdůrazňuje, že ačkoli se o realitě dozvídáme prostřednictvím smyslů, tyto vjemy nejsou bezprostřední ani neomylné. Skutečnost v našem vědomí je spíše konstruktem, který si sestavujeme na základě srovnávání různých typů informací a zdrojů. Fyziologické procesy zpracovávají smyslová data dříve, než se dostanou do vědomí, což znamená, že k samotné vnější realitě nemáme přímý přístup. Proto je nezbytné neustále ověřovat a porovnávat naše vnímání s jinými zkušenostmi, a to jak vlastními, tak i zkušenostmi jiných lidí. Text dochází k závěru, že cesta od vnější skutečnosti k subjektivní mysli je kontrolovatelná pouze skrze další vrstvy informací. Tím se problematizuje tradiční chápání pravdy jako přímého zobrazení světa a zdůrazňuje se role interpretace a mediace v procesu poznání.
Informace a „skutečnost“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 30. 5. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Informace a „skutečnost“
Informace je běžně chápána jako údaj o něčem: je sama skutečná, ale k tomu, aby mohla být informací, musí se nějak vztahovat k něčemu jinému, k něčemu mimo sebe samu. Někdy je ovšem sporné, je-li něco, co samo není informací, nositelem informace, nebo přesněji řečeno, nositelem těch či oněch určitých informací. O skutečnostech se dozvídáme díky informacím: informují nás např. naše smysly, to, že něco vidíme, slyšíme, nahmatáme, čicháme nebo ochutnáváme. Ale naše smysly nás v některých případech mohou klamat. Jak je to možné? Je tomu tak proto, že už na fyziologické úrovni může dojít k nesprávné interpretaci, tj. vyhodnocení nějakých smyslových „dat“ (ať už to chápeme jakkoli, rozhodně ne jako nějaký „bezprostřední data“ naší zkušenosti). Proto si už od prvních okamžiků svého života zvykáme na nezbytnost srovnávání několika typů informací, týkajících se (aspoň za našeho předpokladu) „téže skutečnosti“, takže si vlastně „sestavujeme“ (konstruujeme) skutečnost ve svém pochopení na základě různých informací a co možná z různých „zdrojů“. Co je vlastně takovým zdroje informací? Předpokládáme, že posledním zdrojem všech (pravých) informací jsou nějaké skutečnosti, ale k těm skutečnostem nemám žádného přímého přístupu, leč právě přes informace, kterých se nám „od nich“ dostává. Tak např. dům nebo strom na zahradě jsou skutečnosti, o kterých se „přímo“ (tj. „bezprostředně“) nemůžeme nijak přesvědčit, leda na základě určitých smyslových „dat“, o nichž – pokud jde o ty první v pořadí – vlastně nic nevíme, neboť jsou zpracovávána ještě na fyziologické (nervové) úrovni a k našemu vědomí (do našeho vědomí) se dostávají teprve poté, co jsou nějak upraveny a zpracovány, takže se nám to „zdá“ („jeví“), jako když vidíme, slyšíme atd. Fyziologie smyslových orgánů nám sice dodatečně může leccos přiblížit a poněkud osvětlit, ale jen z velkého odstupu a zejména nikoli, pokud jde o správnost nebo nesprávnost, jak to, co vidíme, slyšíme atd. chápeme, jak se to vůbec dostává do našeho vědomí, do naší mysli. Zkrátka cesta resp. přechod od skutečnosti vnější k naší (subjektní) mysli, k našemu vědomí není kontrolovatelná jinak než porovnáváním s jinými našimi případy vnímání, ale také ms případy vnímání jiných lidí, atd. A k tomu máme opět zapotřebí nějaké informace, i když ovšem informace docela jiného typu.
(Písek, 130530-1.)