Tato úvaha se zabývá pojmem metafyzika, původně knihovnickým termínem, který postupně získal hluboký filosofický význam. Autor zkoumá etymologii a interpretaci řeckého slova fysis a latinského natura, od nichž se odvíjí chápání věcí fyzických jako těch, které vznikají, trvají a zanikají. Metafyzika je pak tradičně chápána jako disciplína studující skutečnosti, které jsou trvalé a nepodléhají času. Text kritizuje běžný překlad předpony "meta" jako "nad", což v češtině vedlo k problematickému pojmu "nadpřirozený" a výraznému významovému posunu. Pokud by byla metafyzika chápána důsledně jako věda o neměnném, omezila by se pouze na objekty typu čísel či geometrických útvarů. V kontextu Aristotelova dělení teoretických disciplín by tak do metafyziky spadala matematika a teologie, zatímco fyzika by stála mimo. Příspěvek tak poukazuje na úzkou souvislost mezi jazykovým vyjádřením a ontologickým vymezením zkoumaných jsoucen v dějinách filosofického myšlení.
Meta-fysika jako o „nadčasí“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 7. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Meta-fysika jako o „nadčasí“
Původně knihovnický termín dostával postupně různé filosofické významy; nejznámější je z překladu do latiny „super naturam“. Jde ovšem o to, jak je chápáno řecké slovo fysis, jakož i později latinské slovo natura, které pak přešlo do většiny evropských jazyků (ale česky ovšem „příroda“). Skutečnosti, vyznačující se tím, že se rodí (vznikají), rostou (probíhají, dějí se) a posléze hynou (zanikají), jsou označována jako „ta fysika“, tj. jako fysické věci. Metafyzika je pak interpretována jako ta filosofická disciplína, které se zabývá těmi „věcmi“ (skutečnostmi), které nevznikají a nezanikají, ale trvale „jsou“. Na první pohled je vidět chybu v překladu předložky (či předpony) „meta“ jako „nad“ (místo „vedle, po, za“); v češtině je tak odvozeno adjektivum „nadpřirozený“, což představu hned dvojí vážný významový posun. Kdybychom to vzali vážně, mohla by se „metafyzika“ zabývat pouze čísly, geometrickými (a stereometrickými atd.) útvary a podobně. Pokud bychom přijali Aristotelovo dělení první filosofie na základní tři teoretické disciplíny, jediná fysika by nenáležela do „metafyziky“, do níž by bylo možno zahrnout jak „matematiku“, tak „theologii“.
(Písek, 130710-1.)