Text pojednává o povaze počátků filosofování a o vlivu netematizovaného intelektuálního prostředí, které doprovází každý myšlenkový start. Ačkoliv je možné začít filosofovat z jakéhokoli bodu, autor zdůrazňuje, že volba výchozího bodu není libovolná a vyžaduje kritickou reflexi. Odmítá myšlenku existence přirozených počátků a kriticky se staví k tradičnímu dilematu, zda začínat u člověka, aby byl pochopen svět, nebo u světa, aby byl pochopen člověk. Hlavním argumentem je, že rozhodující není samotné východisko, nýbrž schopnost vyhnout se předčasnému vyloučení klíčových aspektů reality, které by později mohly být v rámci filosofického zkoumání nedostupné nebo zkreslené. Text tak zdůrazňuje potřebu metodologické obezřetnosti a reflexivity již v samotném zárodku filosofického tázání, aby byla zachována integrita a hloubka následného zkoumání místa člověka ve světě a světa samotného v jeho komplexnosti.
Počátky filosofování
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 8. 12. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Počátky filosofování
Filosofovat je zásadně možno začít (event. začínat) odkudkoli a kdekoli, ale pak musíme počítat s tím, že je vždycky ve hře mnohé další jako jakési myšlenkové (intelektuální) „prostředí“, které v tu chvíli zůstává netématizováno (ale může být – podle okolností s větším nebo menším úspěchem – dodatečně, tj. v reflexi nebo spíše reflexích, odhalováno). Navzdory tomu se však ukazuje jako smysluplné některým „počátkům“ či „startům“ dát přednost před jinými. To, co tímto tvrzením chceme zdůraznit, je spíše kritické odmítnutí představy, že lze o některých tématech mluvit jako o „přirozeně“ počátečních (ať už v jakékoli interpretaci). A protože je samo filosofování (a filosofie) velmi často chápáno jako zkoumání, jaké že je místo člověka ve světě, je třeba si hned také uvědomit, že není možno s jakousi samozřejmostí předpokládat, že je oprávněnější začít u člověka, abychom se dostali ke světu, anebo spíše začít u světa, abychom se dostali k člověku. Právě na tomto příkladu lze přesvědčivě předvést, že rozhodující není, odkud začínáme, ale zda hned na počátku nevynecháváme nebo dokonce nepopíráme něco takovým způsobem, že se pak k tomu už napříště nemůžeme dostat – ať už vůbec, anebo aspoň nikoli náležitým způsobem.
(Písek, 131208-1.)