Text se zabývá vztahem mezi myšlením a reflexí, přičemž zdůrazňuje, že pro filosofa je kritická reflexe vlastních myšlenek nezbytným úkolem. Autor polemizuje s lidovou moudrostí a tvrdí, že myšlení není pouze individuálním výkonem subjektu, ale je formováno řadou vnějších i vnitřních vlivů, kterých si myslitel často není plně vědom. Tyto vlivy zahrnují nejen obecné mínění či názory jiných filosofů, ale také niterné výzvy přicházející z budoucnosti, které mají charakter podobný kantovským regulativním ideám. Právě reflexe umožňuje tyto skryté aspekty myšlenkového aktu odhalit a tematizovat. Díky své ekstatické povaze dokáže reflexe nahlédnout to, co bylo v původním myšlení přítomno implicitně nebo nezáměrně. Studie tak ukazuje, že myšlení je dynamický proces neustále přesahující záměry myslícího subjektu, a reflexe je nástrojem k pochopení této komplexnosti.
Myšlení a reflexe / Reflexe a myšlení
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 19. 1. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Myšlení a reflexe / Reflexe a myšlení
Jedno staré orientální přísloví praví, že nemoudrý přemýšlí o tom, co řekl, zatímco moudrý člověk přemýšlí o tom, co řekne. Obecně vzato v tom je hodně pravdy, ale rozhodně to neplatí pro filosofa (jakožto filosofa). K bytostnému určení filosofa náleží úkol kriticky reflektovat vlastní myšlenky. Filosofie žije a „pokračuje“ na základě toho, že když myslíme, je to jen zčásti náš výkon, ale že zároveň do toho našeho výkonu myšlení zasahuje (intervenuje) leccos jiného, aniž by bylo v naší moci se tomu vyhnout. A nejde tu jen o vliv tzv. obecného mínění, ani jen o vliv jiných myslitelů – ale i v tomto ohledu si toho většinou nejsme původně vědomi. V každém našem myšlenkovém aktu (výkonu) je víc, než jsme si schopni být vědomi, a tedy ani než jsme chtěli myslet (a zároveň tam bývá velmi často také méně, než jsme měli v úmyslu, než jaký byl náš záměr). To ovšem neplatí jen pro myšlení, ale právě v myšlení to je fenomén obrovské důležitosti. Ta spočívá v tom, že myšlení není ve svém průběhu ovlivňováno jen vlivy zvenčí, ale také jakýmisi docela jinými „vlivy“ zevnitř, nebo také jinak: z přicházející budoucnosti, resp. může „reagovat“ na niterné výzvy, které přicházejí k myslícímu subjektu nějak tak, jako kantovská „regulativní idea“, ovšem až na to, že „idea“ nikoli předem „daná“. A právě to může (ale nemusí) být v reflexi „odkryto“, „odhaleno“ (díky její „ek-statické“ fázi).
(Písek, 120119-2.)