Tento text kriticky zkoumá současnou praxi hojného citování v rámci filosofické tvorby a upozorňuje na rizika s tím spojená. Autor zdůrazňuje, že vytržení citátů z původního kontextu představuje zásadní problém, neboť krátké úryvky bez náležitého rámce ztrácejí svou určitost a stávají se vágními. Zatímco u aforismů může být tento přístup inspirativní, u komplexních filosofických problémů hrozí, že citovaný text nabude významu, který je v přímém rozporu s původním záměrem myslitele. Článek dále zpochybňuje vypovídací hodnotu sledování citovanosti ve filosofii, kterou vnímá spíše jako indikátor dobových mód a trendů než jako měřítko skutečné myšlenkové hloubky. Nadměrný citační doprovod je v tomto smyslu interpretován jako projev povrchnosti a uspěchanosti autora, jenž dává přednost pouhým nápadům před důkladně zpracovanými myšlenkami. Text tak vybízí k návratu k autentickému filosofování, které upřednostňuje hloubku porozumění nad formálním odkazováním na autority.
Citování ve filosofii
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 5. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Citování ve filosofii
Stále se víc rozšiřující a prosazující zvyk citovat ve filosofických textech hojně jiné myslitele má svá úskalí, neboť z principu jde takřka vždy o místa vytržená z jejich vlastního kontextu. To někdy ani nemusí vadit, zvláště když citovaný myslitel má zálibu v bonmotech a aforismech, tj. když vlastně ani tak nejde o přesnou myšlenku, ale spíš o jakýsi dojem z myšlenky, někdy možná inspirativní výzvu k domýšlení. Ale všude tam, kde jde o vážné, ba nejzávažnější problémy, je takové stručné citování krajně problematické, neboť nutně zanedbává příslušné kontexty, bez nichž se krátké citace zbavují určitosti (pokud nějakou měly), stávají se vágními, a co je ještě horší, nabývají významů, které jsou nejen odlišné od významů původních, ale nejednou jsou s nimi dokonce v rozporu. Proto také sledování tzv. citovanosti má ve filosofii malou vypovídací hodnotu specificky filosofickou (a vypovídá leda o módách, zvycích a eventuelně nových formulačních trendech, ale rozhodně ne o skutečném filosofování). Zkrátka a dobře, četný citační „doprovod“ filosofického textu obvykle svědčí o malé hloubce přemýšlení, tedy o jeho povrchnosti a o zběžném, příliš uspěchaném záznamu spíš nápadů než myšlenek.
(Písek, 120527-4.)