Tento text se zabývá ontologickým vztahem mezi událostí a jejím subjektem v rámci filosofického myšlení Ladislava Hejdánka. Autor reflektuje otázku, zda událost disponuje subjektem, nebo zda je sama subjektem. Klíčovým východiskem je tvrzení, že subjekt je integrální součástí události jako celku, přičemž bez subjektivity nemůže žádná pravá událost „ex-sistovat“. Zároveň je však zdůrazněno, že událost v celistvosti není totožná se sebou samou v roli subjektu. Subjekt se vztahuje nejen k vlastní události, ale i k jejímu „osvětí“, tedy horizontu či okolí, ve kterém se událost odehrává. Událost vykonává své bytí právě v rámci tohoto osvětí, aniž by však byla zodpovědná za bytí osvětí samotného. Tato distinkce umožňuje hlouběji pochopit dynamickou povahu subjektivity a její zakotvení v časovém a prostorovém rámci dění. Text analyzuje dialektiku vnitřního výkonu události a jejího vnějšího přesahu skrze aktivní centrum, které tvoří subjektivní pól každé skutečné změny.
Událost jako subjekt
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 8. 10. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Událost jako subjekt
Jsem vždy znovu na rozpacích, co je vhodnější: říci, že událost má svůj subjekt, anebo že událost sama je subjektem? V každém případě totiž platí, že subjekt náleží k události jako celku (bez subjektu událost nemůže „ex-sistovat“, ale na druhé straně zase také platí, že událost jakožto (pravý) celek není totožná s touž událostí jakožto subjektem. Subjekt je totiž vždy nejen subjektem události samé, ale zároveň také subjektem jejího osvětí (přičemž událost není totožná se svým osvětím, neboť sama vykonává své bytí jakožto události, a to v rámci osvětí, ale nevykonává „bytí“ svého osvětí).
(Písek, 121008-2.)