Tento text se zabývá ontologickou problematikou fenoménu nejsoucího, konkrétně jeho modifikací v podobě ještě nenastalého. Autor rozlišuje tři základní roviny tohoto pojmu v rámci struktury času a událostného dění. První rovina se týká nejsoucího, které je vnitřně spjato s budoucností konkrétní, jedinečné pravé události. Druhá rovina zahrnuje nejsoucí, které náleží k horizontu budoucích událostí podobného typu. Třetí a zásadně odlišná kategorie představuje nejsoucí, které postrádá jakoukoli vazbu na budoucí událostné horizonty, a tedy nenáleží do žádné budosti. Text reflektuje způsob, jakým budoucí události konstituují svou přítomnost skrze předpolí nenastalého. Tato distinkce je klíčová pro pochopení autorovy filosofie události a času, kde budoucnost není pouhou prázdnotou, nýbrž strukturovaným polem možností a očekávaných uskutečnění. Úvaha klade důraz na ontologickou relevanci toho, co teprve nastává, a jakým způsobem je toto ještě nejsoucí vymezeno vůči absolutnímu nejsoucnu. Cílem je osvětlit vnitřní dynamiku události v jejím časovém rozvrhu.