Tento text se zabývá povahou etiky jako disciplíny, která se zásadně nemůže omezit pouze na to, co je dáno jako fakticita. Autor argumentuje, že etika ze své podstaty vyžaduje, aby filosof či badatel zaujímal k předmětu svého zkoumání vlastní hodnotící postoj. Hodnocení není vnímáno jako druhotný prvek, ale jako nezbytná součást poznávání mravní reality. K etickému přístupu neodmyslitelně patří mravní perspektiva, která je předpokladem pro pochopení mravních aspektů jakéhokoli tématu. Text dále zdůrazňuje, že klíčovým předpokladem etika není jen znalost norem, ale především jeho osobní vnímavost k mravním problémům a respekt k tomu, co "má býti". Tato vnímavost je přirovnávána k hudebnímu sluchu; bez ní není možné o mravních kvalitách fundovaně rozhodovat. Práce tedy vyzdvihuje sepětí mezi subjektivním mravním smyslem a objektivním etickým bádáním, přičemž odmítá čistě deskriptivní přístup k etice jako nedostatečný pro pochopení jejího skutečného významu.
Etika a „normy“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 19. 10. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Etika a „normy“
Etika se samou svou bytostnou povahou nemůže omezovat na to, co je pouze „dáno“ a co může být jen konstatováno jako fakticita (Němci říkají „Sittlichkeitstatsache“), a to ani v tom případě, když se myšlenkově vztahuje k tzv. mravnímu jednání (když se takovým jednáním zabývá, když je popisuje a chce mu rozumět), ale musí nutně sama (tj. etik, filosof jako osoba) k tomu, čím nebo kým se zabývá, zaujímat svůj vlastní postoj, musí to, co tématizuje, zároveň hodnotit. To hodnocení není tedy něčím druhotným dodatečným, nýbrž je to nutnou součástí přístupu a poznávání toho tematizovaného. K etice, tj. k přístupu etiky a konkrétně filosofa-etika, nezbytně náleží mravní perspektiva, která nemůže být nacházena jen v tom, co je tematizováno, ale je předpokladem samého přístupu k mravním aspektům čehokoli, čím se etik zabývá. Omezíme-li se nyní na to, co se obvykle chápe jako „předmět“ či „tématický obor“ etiky, totiž na tzv. mravní principy nebo mravní normy či hodnoty, je první předpokladem ne snad mravnost přistupujícího, ale jistě jeho vnímavost k mravním problémům a mravní problematice, a jeho základní respekt k tomu, co – podle Rádla řečeno – „býti má“. Člověk, který nemá náležitý „smysl“ pro mravní stránku života, je na tom jako hudebník, který má nedobrý sluch: prostě nemůže rozhodovat o hudbě a jejích kvalitách.
(Písek, 111019-2.)