Tento text se zabývá ontologickým a etickým rozlišením mezi vnitřní a vnější nutností v životě subjektu. Autor argumentuje, že zatímco vnější nutnosti vyžadují od člověka kalkulaci, přizpůsobení a strategický kompromis se skutečností, vnitřní nutnost má zcela odlišnou povahu. Vztah k vnějším okolnostem je charakterizován neustálým udržováním distance a napětí, aby nedošlo k prostému pohlcení vnější realitou. Naproti tomu vnitřní, nepředmětná nutnost vyžaduje absolutní akceptaci a hluboké osobní přesvědčení. Jedinec v tomto případě přijímá úkol zcela za svůj a odmítá jakékoli umenšování vlastní odpovědnosti. Zatímco vnější svět nás nutí zvažovat výhodnost a nevýhodnost našich kroků, vnitřní nutnost nás vede k jednoznačnému a neoddiskutovatelnému závazku vůči tomu, co je třeba vykonat. Text tak zdůrazňuje integritu subjektu, která se projevuje právě skrze toto vnitřní přijetí úkolu bez ohledu na vnější kalkul.