Tento text zkoumá klíčovou otázku, proč by měl pokročilý filosof studovat díla jiných myslitelů, i když si již vytyčil svou vlastní cestu. Autor vychází z předpokladu, že filosofie není jen soubor stanovisek, nýbrž dynamický proces a cesta. Hlavním přínosem četby je inspirace, která však vyžaduje pečlivý výběr textů. Text poukazuje na paradox, že filosof může čerpat více podnětů od myslitelů, kteří se od něj výrazně liší, než od těch, kteří jsou mu názorově blízcí. Zatímco u podobně smýšlejících autorů hrozí riziko ustrnutí v chybách, konfrontace s radikálně odlišným myšlením nutí filosofa k neustálé revizi a prověřování pevnosti vlastních základních východisek. Rozhodujícím faktorem pro tento proces je kvalita studovaného autora, který musí být skutečným filosofem první třídy. Tato intelektuální konfrontace s jinakostí je nezbytná pro hloubku a stabilitu vlastního filosofického uvažování.
Filosof a jiné myšlení
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 12. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Filosof a jiné myšlení
Proč má filosof číst texty jiných filosofů? Nechávám teď zcela stranou tu okolnost, že filosofem se každý stává především za pomoci jiných filosofů, pochopitelně nejlépe za pomoci těch nejlepších, které má k dispozici. Předpokládejme, že jde už o filosofa pokročilého, který si už našel cestu, po které se vydal a po které chce jít dál (neboť filosofie je cesta, nikoli stanovisko). Jde v takovém případě především o to, že četba jiného filosofa pro něho může být inspirující. Pochopitelně to předpokládá před-výběr, ale hlediska tohoto před-výběru jsou zvláštní, vůbec nejsou nasnadě a nejsou ani samozřejmá. Filosof může být spíše inspirován myslitelem značně odlišným než sobě blízkým, a to nejen pro tu odlišnost (která vede spíše ke kritickému odstupu). Sobě blízké myslitele musí číst bedlivěji a tedy také ve větším rozsahu; zejména si musí dávat pozor, aby se nenechal svést právě tou podobností k tomu, že se v některých chybách utvrdí jen proto, že v nich vězí i ti druzí, jemu blízcí. Právě v tomto ohledu je četba jinak myslícího filosofa užitečná, že nutí vždy znovu k tomu, aby myslitel překontrolovával pevnost svých vlastních přístupů nikoli v detailech, ale v základech. Jedna věc je ovšem rozhodující: tím jiným, třeba základně odlišným myslitelem musí být opravdový filosof, a nejlépe filosof první třídy.
(Písek, 111215-3.)