Tento text reflektuje Heideggerův požadavek na návrat k jakési „nauce o písmenech“ (Buchstabenlehre) v rámci filosofického myšlení. Autor souhlasí s nezbytností tohoto kroku, avšak zdůrazňuje, že se nelze prostě vrátit k původní abecedě, jako by byla bezchybná. Namísto toho je nutné stávající abecedu kriticky zhodnotit, upravit a vylepšit na základě hluboké znalosti historického kontextu a důsledků dosavadního filosofického vývoje. Text varuje před snahou začínat na „zelené louce“ bez ohledu na minulost a tradici. Zároveň poukazuje na limity samotného přirovnání k abecedě: zatímco v běžném jazyce jsou písmena víceméně neutrálními stavebními kameny, ve filosofii tomu tak není. Filosofická „písmena“ v sobě nesou významy a historickou zátěž, které nelze ignorovat. Cílem je tedy kultivace myšlenkových základů prostřednictvím poučeného dialogu s minulostí a uvědomění si specifik filosofického vyjadřování, které zásadně přesahuje pouhou technickou neutralitu písma.
Abeceda (Buchstabenlehre)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 1. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Abeceda (Buchstabenlehre)
Heidegger jednou prohlásil, že dnes je ve filosofii zapotřebí znovu začít u jakési „Buchstabenlehre“. S tím lze souhlasit – je to ostatně naprosto nezbytné v každé době, nejen dnes (ale dnes je to možná ještě naléhavější). Ale to nejdůležitější zůstává takto ještě nevysloveno: nelze se totiž vrátit ke staré abecedě, jako by ta byla v pořádku – tu abecedu je třeba trochu změnit, upravit, vylepšit. A aby to nebylo zatíženo ani starými, ani novými chybami, je třeba znát aspoň to nejdůležitější z minulosti. Nelze tedy začít prostě znovu a od počátku, jako kdyby se předtím a mezitím nic nestalo, a začít jakoby na zelené louce. Onu „abecedu“ však lze vylepšovat jen pod tou podmínkou, že se co možná nejlépe vyznáme jak v té dosavadní práci s abecedou starou, tak v některých důsledcích, k jakým ta dosavadní práce vedla, jaké přinesla a „měla“. A s tím ještě také souvisí to, že – podobně jako v jiných případech – i zde přirovnání v něčem nedostačuje, a v něčem spíš ukazuje na rozdíly, víc než na podobnosti. Při slovesném (víc než vůbec jazykovém) projevu se písmena abecedy (spíš než vyslovované hlásky) „chovají“ takříkajíc „neutrálně“ (nebo téměř neutrálně). Tak tomu ovšem vůbec není s „abecedou“, o kterou jde ve filosofii.
(Písek, 100117-1.)