Tento text se zabývá fenomenem absolutního sluchu a jeho vnímáním v širším evolučním a kulturním kontextu. Ačkoliv je schopnost přesně identifikovat a reprodukovat tóny ve společnosti tradičně považována za projev mimořádného hudebního nadání, autor tento pohled kriticky přehodnocuje. Z evolučního hlediska se absolutní vnímání výšky tónu jeví spíše jako nevýhoda oproti flexibilnějšímu a relativnímu vnímání. Text ilustruje tuto myšlenku na příkladu orientace mravenců podle hvězdné mapy a odkazuje na principy fuzzy logiky, které naznačují, že jistá míra nepřesnosti či „tentativnosti“ může být v přírodních procesech efektivnější než naprostá exaktnost. Autor uzavírá, že zatímco absolutní přesnost může být prospěšná za specifických podmínek, pro obecné přežití a adaptabilitu v proměnlivém prostředí je výhodnější určitá míra neurčitosti a přizpůsobivosti. Tato úvaha tak zpochybňuje jednostranné glorifikování preciznosti na úkor funkční flexibility.