Tento text se zabývá vztahem mezi atheismem a theismem z perspektivy filosofie nepředmětnosti. Autor argumentuje, že chápání obou pojmů je zcela závislé na definici boha (theos). Z pohledu nepředmětného myšlení je pokládán za oprávněný každý ateismus, který odmítá boha obdařeného předmětnými charakteristikami, jako je moc, věčnost či lidské emoce. Ačkoliv je bible plná takových určení, autor varuje před jejich fundamentalistickým výkladem a zdůrazňuje, že podstatný význam těchto textů lze vyjádřit i bez užití problematických pojmů. Naopak theismus je považován za legitimní a udržitelný pouze tehdy, pokud respektuje ryzí nepředmětnost božství. Přestože se v této souvislosti uznává zátěž spojená s tradičním užíváním slova bůh, text nabízí cestu k hlubšímu porozumění víře i nevíře skrze dekonstrukci předmětných představ o transcendenci. Toto pojetí otevírá prostor pro dialog, který překračuje povrchní spory mezi věřícími a nevěřícími.
Atheismus a theismus / Theismus a atheismus
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 3. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Atheismus a theismus / Theismus a atheismus
Pojetí, co to vlastně je „atheismus“ (a tedy také, co je to „theismus“), je naprosto závislé na tom, jak je chápán „theos“, tj. „bůh“ (právě proto píšu v tomto případě ono „th“, aby se to nepletlo s nějakým běžným, ale nevyjasněným chápáním obojího). Z mého hlediska (přesněji, z hlediska myšlení „nepředmětnosti“) je oprávněn každý ateismus, který zamítá a popírá jakéhokoli „boha“, kterému by se mohly připisovat nebo který „má“ nějaké předmětné charakteristiky (jako velký, mocný, všemohoucí, věčný, nesmrtelný, vládnoucí jako Pán, všudypřítomný ve smyslu všudy jsoucí, vůbec jsoucí čili jsoucno, byť nejvyšší, ale také hněvivý, nenávidící, ovšem také laskavý a milující, žárlivý, atd. atp.) Pochopitelně, bible je plná takových určení, ale to neznamená, že to můžeme číst „fundamentalisticky“, tj. primitivně, a to tím spíš, že na takových místech jde vždycky o něco docela jiným způsobem důležitého, co můžeme myšlenkově i verbálně uchopit – většinou bez velkých potíží – tak, že těchto slov vůbec neužijeme, že je prostě vynecháme. (Nemyslím teď na to, jak překonávat konzervativní tendence mnoha lidí, kteří drží slova a věty , ale nikdy doopravdy nedomýšlejí, co je za nimi.) Na druhé straně takový „theismus“, který respektuje „boží nepředmětnost“, přesně ovšem ryzí nepředmětnost, je legitimní a držitelný (i když zůstane problémem ona problematická zatíženost některých slov, zejména pak slova „bůh“.
(Písek, 100320-1.)