Tento text reflektuje vztah mezi filosofií a pedagogickým procesem, přičemž vychází z myšlenky F. X. Šaldy, že si žák má svého učitele svobodně zvolit na základě jeho tvůrčí autority. Autor tvrdí, že tento princip je klíčový zejména pro vyšší úrovně vzdělávání, avšak v současnosti naráží na limity spojené s masovostí školství. Rozmach vysokých škol v českém prostředí vedl k rozmělnění kvality pedagogického sboru, neboť počet institucí neodpovídá počtu skutečně kvalifikovaných docentů a profesorů. Společenský tlak je navíc orientován primárně na získávání titulů místo hluboké odborné kvalifikace, což vede ke snižování nároků. Text kriticky hodnotí klesající úroveň vzdělání i v západním kontextu a naznačuje, že pozitivní impuls by paradoxně mohli přinést motivovaní studenti ze zemí třetího světa. Schopnost vybrat si kvalitního učitele se stává stále obtížnější, ačkoli zůstává nezbytnou podmínkou pro autentický filosofický rozvoj a získání skutečných vědomostí.
Filosofie a její učitelé
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 4. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Filosofie a její učitelé
Šalda kdysi v maličké poznámce (Nesnáze s učiteli, 2125, s. 248) napsal: „Při umění pokládám za důležité, aby si žák učitele svého volil, aby mu nebyl vnucován. Jen učitel, jehož silná tvůrčí osobnost žákovi imponuje a jej k sobě přitahuje, může jej něčemu naučiti.“ Mám za to, že totéž platí pro filosofii a filosofické učitele. Ovšem platí to jen na nejvyšších úrovních; a samozřejmě za určitých podmínek, zejména pokud je vůbec nějaká možnost výběru. Masovost vzdělání, která v poslední době právě u nás proniká do vysokých škol, nepochybně snižuje úroveň výuky – už jen z toho důvodu, že počet vysokých škol narostl neúměrně tomu, kolik bylo kvalitních docentů a profesorů (atd.). Navíc společenský tlak působil a působí spíše snižování požadavků než jejich zvyšování – a to prostě proto, že prvotní a hlavní zájem je o získání titulů, nikoli o získání skutečné kvalifikace. Vybírat si učitele (a také školy) je stále důležitější, ale zároveň nesnadnější. Zdá se, u nás bude ještě dost dlouho trvat, než si studenti začnou všímat kvality svých učitelů a budou od nich chtít získávat vědomosti, nikoli především známky za zkoušky. Nic moc si neslibuji ani od vlivu našich západních sousedů (eventuelně od vlivů amerických), kde – jak se zdá – úroveň školství (až na výjimky) také klesá. Možná, že by dobrý vliv mohli mít studenti, přicházející z třetího světa.
(Písek, 100420-1.)