Tento text reflektuje vztah mezi filosofií a pedagogickým procesem, přičemž vychází z myšlenky F. X. Šaldy, že si žák má svého učitele svobodně zvolit na základě jeho tvůrčí autority. Autor tvrdí, že tento princip je klíčový zejména pro vyšší úrovně vzdělávání, avšak v současnosti naráží na limity spojené s masovostí školství. Rozmach vysokých škol v českém prostředí vedl k rozmělnění kvality pedagogického sboru, neboť počet institucí neodpovídá počtu skutečně kvalifikovaných docentů a profesorů. Společenský tlak je navíc orientován primárně na získávání titulů místo hluboké odborné kvalifikace, což vede ke snižování nároků. Text kriticky hodnotí klesající úroveň vzdělání i v západním kontextu a naznačuje, že pozitivní impuls by paradoxně mohli přinést motivovaní studenti ze zemí třetího světa. Schopnost vybrat si kvalitního učitele se stává stále obtížnější, ačkoli zůstává nezbytnou podmínkou pro autentický filosofický rozvoj a získání skutečných vědomostí.