Tato filosofická reflexe zkoumá podstatu začátků a konců v rámci lidského díla (ergon). Autor vychází z teze, že dílo bez jasně definovaného počátku a závěru ztrácí svůj charakter uceleného výtvoru a stává se pouhou aktivitou či reaktivním chováním. Hlavní přínos textu spočívá v dekonstrukci tradičního pojetí počátku (arché) jako statického bodu či ideje, která je v díle předem obsažena. Namísto toho je začátek nahlížen jako dynamický proces, který se utváří a precizuje v průběhu celé realizace díla. Skutečný počátek není něčím hotovým na startu, ale je neustále dopracováván, a to i v závěrečných fázích tvůrčího procesu. Text kritizuje metafyzické tendence ke zpředmětňování a poukazuje na to, že dílo „začíná“ neustále, dokud trvá jeho činnost. Celý proces je nahlížen jako kontinuální ustavování hranic, které nejsou vnějšími determinantami, nýbrž vnitřním produktem samotného konání, čímž se redefinuje vztah mezi záměrem a jeho naplněním.
Začátky a konce
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 19. 9. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Začátky a konce
V každém díle (ergon) je nutný nějaký začátek, ale také nějaký konec. Dílo bez začátku a bez konce není vlastně žádným dílem, ale je pouze aktivitou (produkující aktivitou), někdy jen reagováním (bez vlastního nového motivu). Začátek má svou důležitost, dost odlišnou od toho, jakou důležitost má ukončení, uzavření díla. Právě na lidském díle (ale nejenom na něm) je dobré odpozorovat, jak ani začátek, ani konec nejsou něčím pro dílo samé předem nějak dány, rozhodnuty, ale že jsou vlastně spíš něčím vedlejším, druhořadým, co se musí de facto teprve stát v průběhu díla, ale co si na druhé straně nemůže dílo samo ze sebe ani sebou samým (svým vykonáváním) udělat, vytvořit. Zdá se proto, že sama myšlenka „počátku“ (nebo „počátků“, tj. arché nebo archai) má v sobě nějakou chybu, kterou je zatížena vlastně ještě před oním pradávným (elejským) odchýlením filosofického myšlení na cestu „metafyziky“ (přesněji: na cestu zpředmětňující pojmovosti). Jestliže totiž nahlédneme, že v začátku ještě zdaleka není celé dílo „obsaženo“ (byť „in nuce“, případně v „rozvrhu“, v „ideji“ apod., jak už se to obvykle maskuje). tj. jestliže nahlédneme, že onen „myšlený“, „údajný“ počátek sám se po celou dobu „díla“ ještě dopracovává, musíme z toho uzavřít, že dílo (ergon) „začíná“ vlastně a ve skutečnosti po celou tu dobu, co je „činné“, tj. že např. „Začíná“ dokonce ještě ve svých posledních fázích.
(Písek, 100919-1.)