Tento text pojednává o různých způsobech "pěstování" filosofie a jejím společenském významu. Autor zdůrazňuje, že filosofická vzdělanost je klíčová pro integraci lidského života s vědomým myšlením, čímž se popularizace stává jedním ze základních úkolů filosofie. V tomto ohledu filosofie převyšuje náboženství či psychiatrii jakožto autonomní nástroj sebeuvědomění. Zároveň však text varuje před upřednostňováním popularizace na úkor pravdivosti. Nezbytnou součástí oboru musí zůstat "základní výzkum" neboli první filosofie. Filosofické vzdělávání by nemělo být pouhým předáváním historických faktů, ale mělo by zprostředkovávat vhled do současného myšlení a k nejvýznamnějším žijícím myslitelům. Zásadním požadavkem je, aby se pozornost soustředila primárně na samotné předměty myšlení, nikoli pouze na formální procesy uvažování. Tímto způsobem si filosofie zachovává svou relevanci a hloubku v moderním světě.
Filosofie – „pěstování“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 9. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Filosofie – „pěstování“
Filosofii lze pěstovat různými způsoby, už také proto, že samy „filosofie“ jsou různé. Hlavní veřejný význam filosofie pro společnost asi spočívá v tom, že jakási základní vzdělanost ve filosofii dovoluje lépe uvědomělým jednotlivcům lépe integrovat jejich život s jejich myšlením (tedy právě jejich vědomý a uvědomělý život). V tom smyslu náleží tzv. „popularizace“ k základním úkolům filosofů a filosofie vůbec (vůči této funkci se třeba náboženství nebo psychiatrie jeví jako něco jen pomocného, náhražkovitého a inferiorního). Zároveň však platí, že se takové filosofování resp. pěstování filosofie, které by z tohoto úkolu dělalo pro sebe jakousi nejvyšší normu, dostává nutně na scestí, protože tím ztrácí vnímavost či „smysl“ pro pravdivost a pravdu. Filosofie nutně potřebuje také myslitele, kteří se intenzivně soustřeďují na něco jako „základní výzkum“, tedy vždy znovu se otvírající problematiku tzv. první filosofie. Proto se „pěstování“ obecné (nebo co nejširší) filosofické vzdělanosti nemůže a nesmí omezovat na zprostředkování pouhých „znalostí“ a „vědomostí“, zejména pak nikoli jen historických, ale musí zprostředkovávat pohledy a přístupy na současný stav filosofického myšlení (přinejmenším na největší žijící a píšící myslitelské postavy). Ale na prvním místě musí být vždycky to, o čem myslitelé uvažují a přemýšlejí, nikoli jen jejich způsob uvažování a přemýšlení.
(Písek, 100924-1.)