Text přehodnocuje tradiční pojetí paměti jako výhradně psychické vlastnosti a navrhuje její širší ontologické chápání. Autor argumentuje, že paměť je fundamentálním rysem všech rovin skutečnosti, od subjaderných částic a kvant až po složité organismy. Celý vesmír je založen na reaktibilitě svých složek, které si musí uchovávat informace a struktury ve své paměti, aby byla zachována kontinuita. Každá událost, i na té nejnižší úrovni, si ve své aktuální fázi musí zpřítomňovat svou minulost neboli „bylost“. Událostné dění tak není pouhou lineární sérií oddělených momentů, ale časově souvislým celkem, kde se jednotlivé fáze specifickým způsobem překrývají a vzájemně prostupují. Tato komplikovaná struktura umožňuje, aby minulé fáze zůstávaly přítomny v procesu neustálé aktualizace. Paměť je tedy chápána jako nezbytný mechanismus, který zajišťuje soudržnost a identitu jsoucen v čase.
Paměť
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 10. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Paměť
Bylo by hrubou chybou, kdybychom pod „pamětí“ rozuměli pouze nějakou duševní (psychickou) vlastnost. Tak jako musíme rozšířit chápání „reakce“ na všechny roviny skutečnosti, musíme analogicky rozšířit i chápání „paměti“ nejen na všechny organismy, tj. i nejnižší, nýbrž i na všechny skutečnosti (pravá jsoucna) před-živé, dokonce na tzv. subjaderné částice, a ovšem na kvanta. Tak jako je celý náš Vesmír založen zejména na reaktibilitě svých „složek“, tak je udržován zejména schopností těchto složek uchovávat některé „informace“ (a „struktury“ atd.) ve své paměti. Tak kupř. každá pravá událost, a to právě i na nejnižších úrovních, si v každé své fázi musí pamatovat – a skutečně pamatuje – něco ze svého dosavadního průběhu; jinak řečeno, musí si vždy znovu zpřítomňovat svou bylost (vždyť ta stále „narůstá“, jak událostné dění pokračuje). Událost se děje přece tak, že v každé její další, nové fázi zůstává každá její již proběhlá a uplynulá fáze nějak (zajisté jen nějakým způsobem a zčásti) „při tom“, jak se vždy nově uskutečňuje fáze právě aktualizovaná a aktuální. Událostné dění není postupnou sérií aktuálních momentů, ale je časově souvislým celkem všech svých fází, všech svých „momentů“, které nejdou pouze jeden po druhém a po sobě, ale které se také specifickým způsobem překrývají a ještě spíše navzájem prostupují v komplikované struktuře, kterou až dosud většinou přehlížíme a jen někdy tušíme.
(Písek, 101003-1b.)