Tato filosofická úvaha se hluboce zamýšlí nad dynamickým a často napjatým vztahem mezi lidským vědomím a jeho vyjádřením skrze jazyk. Autor detailně rozebírá fenomenologickou zkušenost, kdy se slova zdají být nedostatečná, nepřesná nebo příliš zjednodušující pro zachycení hluboké bohatosti vnitřního myšlenkového světa. Na druhé straně text upozorňuje na fascinující případy, kdy jazyk nabývá své vlastní iniciativy, předbíhá vědomý záměr mluvčího a zpětně ovlivňuje či dokonce intervenuje do samotného procesu myšlení. Klíčovým závěrem této práce je zásadní odmítnutí mechanického ztotožňování mluvené řeči s pouhým hlasitým myšlením a vnitřního vědomí s pouhou tichou řečí. Text naznačuje, že mezi sférou verbální a sférou mentální existuje svébytný, komplexní prostor, který nelze redukovat na prostý a přímočarý převod informací. Tato analýza tak otevírá důležité otázky týkající se autonomie lidského vědomí a formativní síly jazyka v naší každodenní existenci, přičemž zdůrazňuje, že mluvení a myšlení jsou sice hluboce propojené, leč funkčně i ontologicky odlišné procesy.
Slova a vědomí (myšlení)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 11. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Slova a vědomí (myšlení)
To, co máme v mysli (na mysli), je někdy velmi obtížné vyslovit, tj. vyjádřit slovy. Slova se nám zdají někdy nepřesná, nepřípadná, nevystihující, zjednodušující. Tak tomu je ovšem opravdu pouze někdy a záleží to na povaze toho, co chceme vyjádřit, říci, povědět. Někdy je tomu také naopak, že máme pohotově slova, ale ta že předbíhají tomu, co si ve skutečnosti myslíme (eventuelně napovídají nám jakoby předem, intervenují a ovlivňují naše vědomí a naše myšlení). V takových případech se dokonce stává, že si ani dost dobře neuvědomujeme, co vlastně říkáme, když některých slov v jisté situaci a kontextu užijeme. Prostě a dobře: mluvení, promlouvání [není?, V. D.] jen myšlení či uvědomováním nahlas, a myšlení či vědomí není jen promlouvání potichu.
(Písek, 101120–1.)