Text se zabývá analýzou Nietzscheho konceptu vůle k moci a Masarykova pojetí hnacích sil v evoluci. Autor poukazuje na to, že Nietzscheho terminologie byla často chybně interpretována, a to i samotným myslitelem, který v konkrétních výrocích opouštěl hlubší vhled do podstaty moci. Masaryk naproti tomu zdůrazňuje pluralitu hybných sil a klade si otázku po sjednocení těchto sil v jednotný výsledek, čímž otevírá prostor pro zkoumání spontaneity a pozitivní svobody. Nicméně oba myslitelé zůstávají ukotveni v představě, že zdrojem aktivity je síla nějakým způsobem „daná“ či „jsoucí“. Autor v závěru argumentuje pro nezbytnost překročení tohoto rámce. Navrhuje hledat původ lidské aktivity a svobody mimo sféru pouhé reality, v oblasti, která přesahuje dané bytí. Klíčem je pochopení vůle nikoli jako pouhé moci, ale jako odpovědi na apel či výzvu, která přichází z vnějšku fixní skutečnosti. Tento posun představuje pomyslné „překročení Rubikonu“ v ontologickém uvažování o lidském jednání.
Vůle k „odpovědi“ (na apel, výzvu)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 12. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Vůle k „odpovědi“ (na apel, výzvu)
Nietzsche se pokusil jako „kořen“ či „zdroj“ všeho chápat tzv. vůli k moci (Wille zur Macht). To bylo velmi často chybně chápáno, a je možné, že to náležitě nechápal ani myslitel sám (nebo na své správné chápání dost často zapomínal, jak lze doložit na řadě jeho výroků). Masaryk (asi to převzal z marxismu, s nímž polemizoval) mluvil o „hnací“ nebo „hybné síle“ (eventuelně o „ženoucích silách evolučních“), ale nijak netrvá na jejich „vnějším“ původu; ten spíše částečně zpochybňuje důrazem na jejich pluralitu, takže nechává otevřenou otázku po původu toho, jak je sjednocována jejich kombinace v jednotu výsledku. Proto mu nestačí se tázat po zdroji akcí a aktivity, ale táže se na původ spontaneity, tedy vposledu svobody (pozitivní, aktivní svobody). Nicméně tak daleko ani on nešel, aby onen původ začal hledat mimo rámec dané „reality“; i tam, kde naznačuje hledání nějaké „vnitřní síly“, „vniterného popudu apod., má za to, že jde o sílu nějak „danou“, „jsoucí“. Tady je ovšem po mém sopudu naprosto nezbytné překročit Rubikon.
(Písek, 101227-3.)