Tato filosofická úvaha se zamýšlí nad výrokem Friedricha Nietzscheho, podle něhož pravda nachází nejméně zastánců ve chvíli, kdy se stává nudnou. Autor textu tento postřeh dále rozvíjí a interpretuje: pravda, která ztratila svou aktuálnost a schopnost vyzývat k činu, přestává být v hlubším smyslu pravdou a mění se v prázdnou floskuli či nezávazný žvást. Skutečná pravda totiž vyžaduje vnitřní napětí mezi tím, co je dáno, a tím, co je správné. Text však zároveň varuje, že proklamovaná „nudnost“ může být často jen maskovanou pózou, jejímž cílem je vyhnout se nepříjemným nárokům pravdy. Skutečná pravda je tak ohrožena nejen násilím mocných, ale především lhostejností, strachem a záměrným přehlížením ze strany těch, kteří se před její výzvou uzavřeli. Celkově esej akcentuje, že pravdivost je neoddělitelná od své naléhavosti a etického rozměru v lidském životě.
Pravda a její „nudnost“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 29. 12. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Pravda a její „nudnost“
Nietzsche napsal, že „Nejméně zastánců nachází pravda nikoli tehdy, když je nebezpečné pravdu říkat, nýbrž když je to nudné.“ (Lidské, příliš lidské I., str. 238 – § 506.) To je ovšem třeba opravit resp. jinak interpretovat: pravda, která už je „nudná“, přestává být eo ipso pravdou, tj. přestala být aktuální, k činu volající pravdou, opravdovou, tj. pravou, pravdivou výzvou. Nudná „pravda“ už je jen prázdnou floskulí, žvástem, neboť ztrácí či už naprosto ztratila své napětí pravého tváří v tvář pouze danému. – To ovšem platí za předpokladu, že ona „nudnost“ má své opodstatnění ve „věci“, tj. že to není jen něčí „nálada“ nebo eventuelně „obecná nálada“. V případě, že někdo nebo lidé ve větším počtu říkají, že je nějaká „pravda“ už nudí, je to ve skutečnosti jen póza, která má zakrýt, že si onu pravdu nechtějí přiznat, že před ní zavírají oči a ucpávají si uši, že s ní prostě nechtějí nic mít. Pravdě, skutečné pravdě tedy nehrozí nebezpečí je ze strany násilníků a mocných, ale také a někdy dokonce především ze strany těch, kterým vůbec o pravdu nejde, ba kteří se proti pravdě obrnili nebo se jí přímo obávají a hrozí.
(Písek, 101229-1.)