Text pojednává o ontologickém rozlišení mezi „jsoucností“ a „jsoucnem“ prostřednictvím pojmu abstrakce. Autor navrhuje reinterpretaci „jsoucnosti“ v kontextu událostné ontologie, kde je chápána jako specifická aktuální fáze událostného dění, která právě nastává a zároveň pomíjí. Klíčovou otázkou je hledání analogií mezi těmito jednotlivými fázemi, které se vyskytují v časové následnosti. Zkoumá se, co je společné různým fázím téže události v protikladu k fázím náležejícím jakékoli pravé události obecně. Zatímco u konkrétní události je sjednocujícím prvkem příslušnost k celku dané události, v širším pojetí zahrnujícím veškeré událostné dění zůstává společným rysem pouze samotný fakt náležení k nějaké události, bez ohledu na její konkrétní identitu. Tato úvaha směřuje k hlubšímu pochopení struktury dění a způsobu, jakým se jednotlivé momenty reality vztahují k celku času a existence. Text tak nabízí nový pohled na to, jak lze nahlížet na kontinuitu a diskontinuitu v rámci procesuálního pojetí bytí.