Tento text se zabývá filosofickým pojetím jednoty a kritizuje pojetí jednoty jako čisté sjednocenosti bez vnitřní rozmanitosti. Autor vychází z teze, že jednota bez mnohosti je pouze myšlenkovým modelem, příkladem je parmenidovské pojetí nebo matematická entita čísla jedna, které však postrádají vztah ke skutečnému světu. Aplikace čistě matematického myšlení na realitu vede k redukcionismu, neboť opomíjí ty aspekty bytí, které nelze kvantifikovat. Skutečné bytí je podle autora charakterizováno jako neustálý proces sjednocování vnitřní rozmanitosti. Jednota tedy není statickým, popsatelným stavem ani vnějším uspořádáním, nýbrž dynamickým děním. Toto dění nelze pouze objektivně konstatovat, ale vyžaduje hluboké porozumění a neustálé uchopování smyslu sjednocovacího procesu. Text zdůrazňuje, že každá opravdová jsoucí jednota musí být sjednoceností, která v sobě integruje mnohost po celou dobu své existence.
Jednota jako sjednocenost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 3. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Jednota jako sjednocenost
Jednota bez rozmanitosti (která musí být sjednocována) je myšlenkový model (původně asi Parmenidův), který je zbaven jakéhokoli vztahu k tomu, co je skutečné. Je to vlastně model základní matematické „entity“, dokonalého čísla „1“, které ovšem eo ipso – bez dalších čísel – postrádá jakýkoli smysl. Proto také platí, že aplikace matematického myšlení na skutečné dění jak vnitrosvětné, tak i celosvětové, nutně zanedbává některé jeho stránky, tj. redukuje je na to, co lze kvantifikovat. Naproti tomu vše, co je opravdu „skutečné“, tedy „jsoucí“, je (a musí být) „jedno“, tj. musí být sjednoceno resp. sjednocováno (a to po celou dobu svého „bytí“). Odtud lze vyvodit, že jednota bez (vnitřní) mnohosti je prostě neskutečná, ale že každá skutečná jednota je sjednoceností (resp. ustavičným sjednocováním) nějaké rozmanitosti, mnohosti. Přitom musí být jasné, že nejde o sjednocenost zvenčí zajišťovanou a opatřovanou, uspořádanou, dokonce vynucenou, alespoň nikoli původně a primárně (leda v nějakých vedlejších, hlavním sjednocovacím úsilím ovládaných a jemu podřízených formách). Jednota zkrátka není popsatelný „stav“, nýbrž „dění“, jež nemůže být pouze popisováno a konstatováno, nýbrž jemuž musí být porozuměno, jež musí být pochopeno resp. vždy znovu chápáno.
(Písek, 090314-1.)