Text se zamýšlí nad filosofickým pojetím jednoty světa jakožto veškerenstva. Tradiční monismus často předpokládá, že jednota musí být založena v rámci světa samotného prostřednictvím něčeho, co má předmětný charakter či povahu substance. Autor však tuto zažitou představu zpochybňuje a nastoluje otázku, zda by zdroj jednoty nemohl ležet mimo rámec veškerého „jsoucího“. Navrhuje provokativní tezi, že základem světa nemusí být jsoucno, ale naopak „nejsoucno“, které teprve přichází. Tato vnější jednota je pak spojována s konceptem „pravé budoucnosti“. Úvaha tak otevírá prostor pro redefinici ontologických základů světa, kde jednota není statickým podkladem minulosti či přítomnosti, nýbrž dynamickým horizontem, jenž svět konstituuje zvenčí. Tímto přístupem se autor vymezuje vůči klasickému metafyzickému substancialismu a hledá nové cesty k uchopení totality reality skrze časovost a transcendenci.
Svět – jeho jednota
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 9. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Svět – jeho jednota
Filosofové měli ve své většině vždycky za to, že je třeba udržet myšlenku, že svět je celkem, přesněji, že tímto celkem je veškerenstvo, „všechno“. Řada z nich z toho uzavřela, že je třeba odmítnout pluralismus (a tudíž také dualismus) a měla se za „monisty“; někteří to dokonce prosazovali velmi vehementně. Nevysloveným, ale de facto spoluzahrnujícím (spoluzahrnutým) předpokladem tohoto rozlišování byla především myšlenka (možná spíše představa), že jednota světa může být založena (event. zakládána) a garantována pouze jím samý a z něho samého, rozhodně nikoli, a za druhé pouze něčím, co má předmětný charakter (dalo by s říci: co má charakter sub-/-stance, protože „stojí“ ve světě, v jeho rámci, ale zároveň „pod“ ním jako jeho společný základ). Nikdy nebyla formulována myšlenka, že by jednota světa mohla spočívat nějak mimo tento svět, mimo jeho rámec – leda jako identifikace onoho „pod“ s neméně předmětným „nad“. „Mimo“ svět neznamená ovšem v „jiném“ světě; pokud by bylo více světů, pak „mimo svět“ znamená mimo tyto všecky světy, které (eventuelně) „jsou“; mimo svět znamená mimo veškeré „jsoucí“. Proč by jednota světa nemohla mít svůj „základ“ a zdroj v „nejsoucím“, které není, ale „přichází“? Tedy v budoucnosti (ovšem „pravé“ budoucnosti)?
(Písek, 090901-1.)