Tento text se zabývá Hérakleitovým pojetím moudrosti a pravdy v kontextu jeho fragmentu B 108. Autor zkoumá Hérakleitovu tezi, že „moudrost je ode všeho oddělena“, a srovnává ji s pythagorejským přístupem k filosofii. Přestože byl Hérakleitos k Pythagorovi kritický, v otázce nedostupnosti absolutní pravdy lze mezi nimi nalézt shodu. Zatímco pro Pythagoru je filosof ten, kdo po pravdě (aletheia) touží, aniž by ji vlastnil, Hérakleitos toto pojetí prohlubuje tvrzením o ontologické oddělenosti pravdy od veškerého jsoucna. Pravda zde není chápána jako vlastnost věcí nebo předmětná entita, nýbrž jako něco bytostně jiného, co stojí mimo sféru běžných jsoucen. Tato perspektiva interpretuje pravdu jako ne-předmětnou a ne-jsoucí v tradičním smyslu, čímž zdůrazňuje její radikální odlišnost od světa jevů. Text tak nabízí hlubší vhled do archaického chápání vztahu mezi lidským poznáním a fundamentální skutečností.
Pravda – oddělenost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 12. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Pravda – oddělenost
Hérakleitos (zl. B 108) vyčítal lidem, že si neuvědomují, že nepoznávají, nedospívají k tomu, že „moudrost je ode všeho oddělena“. Vytýkal sice velmi kriticky leccos také Pythagorovi (nezval jej dokonce „zakladatelem tlachalů“, zl. B 81), ale v tomto zmíněném bodě pabuje přesto mezi oběma shoda (pokud dáme na podání, že Pythagoras vymyslel jméno pro „filosofii“). Tak jako u Pythagory můžeme za slovo SOFIA bez problémů dosadit slovo ALÉTHEIA, můžeme tak učinit i v Hérakleitově zlomku. Pak pro Pythagoru platí, že filosof nedrží pravdu, nemá ji ve svém držení, ale vztahuje se k ní v lásce a touze po ní, Hérakleitos to ještě zesiluje a prohlubuje: pravda je ode všeho oddělena, tj. není obsažena v ničem jsoucím, ani s ničím jsoucím není spojena, nýbrž naopak je ode všeho jsoucího oddělena. Dalo by se dokonce říci: Pravda je něčím docela jiným, odlišným ode všeho ostatního, je jinaká – v našem pojetí tedy ne-jsoucí, ne-předmětná.
(Písek, 091213-3.)